Alexander Križka
| JUDr., PhDr. Alexander Križka | |
|---|---|
| Narození | 26. února 1903 Ružomberok |
| Úmrtí | 9. prosince 1955 (ve věku 52 let) Košice |
| Povolání | spisovatel |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Manžel(ka) | Matilda Križková, rod. Loyková |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Alexander Križka (známý také pod pseudonymy John Thompson, nebo Ypsilon) (26. února 1903, Ružomberok, Rakousko-Uhersko[1] – 9. prosince 1955, Košice, ČSR) byl slovenský spisovatel, pedagog, režisér a dramaturg. Do dějin literatury se zapsal především jako divadelní kritik a propagátor moderního dramatu.[2]
Alexander se narodil v rodině Matěje Křížka a jeho manželky Adély, rozené Neumannové. Studoval na gymnáziu v Ružomberku, v letech 1921-1925 na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a poté na pařížské Sorbonně. Ve francouzské metropoli studoval dále na Vysoké škole sociálních věd (1925-1926). Své zážitky z pobytu ve Francii popsal v knize V Paříži 1925 - 1927, která vyšla v roce 1927. V kontextu této sociograficko-urbanistické knihy (což je její přínos) Křižka popisuje fenomény modernizace a komercionalizace, postavení společenských tříd, zaměstnání a popis prostoru; a to z pozice tzv. flanérství. Je zajímavé, že Křižka v Paříži osobně poznal avantgardního výtvarníka a poeta Lajose Kassáka a spisovatele Sándora Máraia.[3][2]
nakonec svá studia zakončil na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. V roce 1928 získal titul PhDr. a v roce 1938 titul JUDr. Po skončení studia působil jako pedagog na gymnáziu v Prešově a Košicích. Působil v ochotnických divadlech, ve kterých inscenoval hry od Palárika, Stodolu či Tajovského. Podle Slovenského biografického slovníku[1] byl tajemníkem Divadelního sdružení v Košicích, režisérem Jánošíkovy družiny a ve 30. letech autorem literárních a divadelních přednášek v Radiojournale. V kontextu divadla spolupracoval také s Místní oborem Matice slovenské v Prešově.[2] V roce 1944 se aktivně účastnil protifašistického odboje.
Pokračoval také jako redaktor v Praze, státní úředník v Banské Bystrici (1938-1945), později byl také redaktorem časopisu Vatra a Zpravodajské agentury v Banské Bystrici.
Kromě toho byl členem spolku Svojeť, spoluzakladatelem Volného sdružení studentů socialistů ze Slovenska (1922) a DAV-u (1924). V prvním čísle časopisu DAV napsal článek Boj za svobodu tisku s cílem kritizovat dobovou cenzuru. V dalším čísle byl však z projektu vyloučen pro zneužití značky X10, kterou používal Okáli, a to v kontextu osočování časopisu Avantgarda.
Byl autorem povídek, článků o divadle a překladů dramatických a literárních děl z francouzského a italského jazyka.
Kromě DAV-u publikoval v periodikách Elán, Dělnické noviny, Nový rod, Mladé Slovensko, Slovenský východ, Divadelní svět, Za oponou a Šariš.
Křižka napsal symbolismem, novoromantismem a dekadencí inspirovanou knihu Smutný chlapec, kterou on sám představuje jako své první literární pokusy bez vyšších ambicí.[3] Dílo, protkané proletářskými tématy, obsahuje konfrontace vypravěče se sociálně vyloučenými postavami prostitutek, invalidy a žebráky.
Jak uvádí Slovník divadelních kritiků a publicistů, Křižka je autorem state Myšlenky o podstatě dramatu (1927), v níž konstatuje, že drama napodobuje život jako ostatní umění kromě hudby a stavitelství.[4] V článku o Příčinách stagnace slovenského dramatu konstatuje spolu s Obtulovičem, že na Slovensku je nedostatek "centrifugálnosti městské kultury a moderního velkého divadla". Příčinu tohoto nedostatku autoři našli v nedostatečném zpracování sociální otázky, dělnictví, úpadku měšťanstva a ženské otázky v dosavadní dramatické tvorbě. Podle Encyklopedie slovenských spisovatelů své četné novinářské a odborné práce Křižka knižně nevydal, ale jeho významnějším přínosem do slovenské literatury je právě divadelní publicistika, kterou klesnil cestu k modernímu divadlu (k tomu sloužily i jeho překlady moderních dramat).[5]
Reflexi Křižkové tvorby se věnovali Michał Burdziński[6], Radoslav Passia[3] a Lukáš Perný.[2]
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Križka na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b Slovenský biografický slovník : od roku 833 do roku 1990. III. zväzok, K – L. Martin : Matica slovenská, 1989, s. 266. ISBN 80-7090-019-9.
- ↑ a b c d PERNÝ, Lukáš. Obmedzenie slobody slova – dôkaz neschopnosti panujúceho režimu. Alexander Križka – spoluzakladateľ DAV-u, kritik cenzúry a divadelný teoretik, ktorý kliesnil cestu k modernému divadlu [online]. 2023-03-21 [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c PASSIA, R.: Alexander Križka a mesto v jeho prózach z dvadsiatych rokov 20. storočia = Alexander Križka and the City in His 20s Prose. In: Kontakty literatúry. Modely, identity, reprezentácie. Bratislava: Veda, 2020, s. 277-290.
- ↑ KRIŽKA, Alexander – Slovník divadelných kritkov a publicistov [online]. [cit. 2023-03-22]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ ROSENBAUM, K. a kol: Encyklopédia slovenských spisovateľov. 2. zv. Bratislava: Obzor, 1984.
- ↑ BURDZIŃSKI, Michał: Słowackie tętno Europy Centralnej i zakurzony Paryż międzywojnia. In: KRIŽKA, A.: W Paryżu 1925-1926. V Paríži 1925-1926. Przekład i opracowanie Michał Burdziński. Warszawa: Wydział Polonistyki Uniwersytetu Warszawskiego, 2016, s. 9 – 32
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Križka na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alexander Križka
