John Foster Dulles
John Foster Dulles ([džon fostr dales]; 25. února 1888 Washington, D.C. – 24. května 1959 Washington, D.C.) byl americký diplomat a politik, v letech 1953–1959 za vlády presidenta Eisenhowera ministr zahraničí Spojených států. Byl rozhodným odpůrcem komunismu a jedním z hlavních architektů studené války.
| John Foster Dulles | |
|---|---|
 | |
| 52. ministr zahraničních věcí USA | |
| Ve funkci: 26. ledna 1953 – 22. dubna 1959 | |
| Prezident | Dwight D. Eisenhower |
| Jmenující | Thomas E. Dewey |
| Předchůdce | Dean Acheson |
| Nástupce | Christian Herter |
| Senátor USA za stát New York | |
| Ve funkci: 7. července 1949 – 8. listopadu 1949 | |
| Předchůdce | Robert F. Wagner |
| Nástupce | Herbert H. Lehman |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Republikánská strana |
| Vojenská služba | |
| Služba |  armáda USA |
| Hodnost | Major |
| Vyznamenání | .svg){kind=small} Prezidentská medaile svobody |
| Narození | 25. února 1888 Washington, D.C.  USA |
| Úmrtí | 24. května 1959 (ve věku 71 let) Washington, D.C. USA |
| Příčina úmrtí | rakovina |
| Místo pohřbení | Arlingtonský národní hřbitov (38°52′30″ s. š., 77°4′29″ z. d.) |
| Rodiče | Allen Macy Dulles a Edith Foster |
| Alma mater | Princeton University George Washington University Law School |
| Profese | právník, diplomat a politik |
| Náboženství | presbyterián |
| Podpis |  |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
editovatNarodil se jako první ze šesti dětí presbyteriánského duchovního, jeho dědeček byl rovněž ministrem zahraničí USA. Studoval s vynikajícím prospěchem práva a filosofii na Princetonu, kde byl posluchačem Woodrowa Wilsona, rok na pařížské Sorbonně, kde poslouchal i přednášky Henri Bergsona a promoval na George Washington University. Roku 1912 se oženil s Jane Avery a měli tři děti. Nejmladší Avery Dulles se stal katolickým knězem a kardinálem.
Pro špatný zrak nebyl v roce 1914[zdroj?] odveden, ale působil jako plánovač tras amerických lodí, a to s takovým úspěchem, že se jako asistent účastnil Pařížské mírové konference. Tam se seznámil s významnými ekonomy J. M. Keynesem a J. Monetem, s nimiž později spolupracoval. Jako advokát pracoval pro různé mezinárodní firmy a snažil se aspoň finančně podporovat německé demokratické vlády. Nástup Hitlera k moci chápal jako důsledek „zpackaného“ Versailleského míru.
Politická kariéra
editovat
Roku 1946 se účastnil zakládajícího zasedání Organizace spojených národů i přípravy jejich Charty a působil tam jako americký zástupce. Jeho postoj vůči Sovětskému svazu silně ovlivnil Stalinův zákaz účasti Československa a dalších východoevropských států na Marshallově plánu (1947). Roku 1952 se v Paříži setkal s Dwightem Eisenhowerem a udělal na něj svým nesmlouvavým postojem takový dojem, že se o rok později stal jeho zahraničním ministrem. Mladší bratr Allen Dulles se stal ředitelem CIA. Proti Trumanově strategii „omezování“ (containment) vůči Sovětskému svazu prosazoval „osvobození“ jeho satelitů a budoval NATO jako odstrašující vojenskou sílu. Podporoval Francii ve válce v Indočíně, ale 1956 odmítl britsko-francouzsko-izraelské obsazení Suezského průplavu (Suezská krize).
V listopadu 1956 byla u něho diagnostikována rakovina tlustého střeva a krátce před smrtí byl vyznamenán Medailí svobody. Je pohřben na Národním hřbitově v Arlingtonu a washingtonské mezinárodní letiště nese jeho jméno.
Odkazy
editovatLiteratura
editovat- D, Diner, Porozumět dvacátému století. Brno: CDK 2010
- Guhin, M. A., John Foster Dulles: a statesman and his times. New York: Columbia UP. 1972
- M. Šůra, Až na pokraj války : John Foster Dulles a zahraniční politika USA. Praha: MF 1978
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu John Foster Dulles na Wikimedia Commons - (anglicky)John Foster Dulles Papers v Manuscript Library, Princeton University
- (anglicky)Papers of John Foster Dulles, Dwight D. Eisenhower Presidential Library Archivováno 17. 3. 2016 na Wayback Machine.
