Bohyně Matka

Termínem bohyně Matka se rozumí jakákoliv bohyně spojená zejména s mateřstvím a plodností. Takové bohyně se vyskytovaly a vyskytují v mnoha kulturách, příkladem může být např. řecká Gaia, védská Durga nebo wiccanská Bohyně.

Archeologické nálezy

Doloženy jsou různé archeologické nálezy sošek, např. z jihu Francie pochází nález rytiny, kterému dnes říkáme Lausselská Venuše. V podhůří Pyrenejí na Lespugne ve Francii byla objevena 14 cm vysoká soška vyřezávaná z mamutí slonoviny. Její velká prsa a hýždě připomínají čtyři veliká vejce. Na stehnech pod hýžděmi je vyleptáno 10 řádků. Každý řádek by mohl symbolizovat jeden lunární měsíc lidského těhotenství. Další podobou bohyně Velké Matky nacházíme v Rakousku. Její stáří je datováno do období mezi roky 30 000 př. n. l. a 25 000 př. n. l. a je známá jako Willendorfská Venuše. Z našeho území je známá Věstonická Venuše.

Období matriarchátu

Údajně prvotní formou sociální organizace v období prehistorie (7000–2500 př. n. l.) byla gynokracie (vláda žen), založená právě na kultu Bohyně Matky (Johann Jakob Bachofen: Das Mutterrecht, 1861). Bachofen pohlížel na tuto matriarchální společnost z pozitivistického hlediska jako na primitivní fázi vývoje, který zatím nepokročil za jakési animální stádium lidstva. Odvozování původu z mateřské linie bylo charakteristické v důsledku sexuální promiskuity, která znemožňovala přesnou identifikaci otce. Tuto společnost charakterizovalo také společné vlastnictví, přirozené právo a náboženství založeno na kultu Bohyně Matky. Nejdůležitějšími symboly byly země a voda, jelikož plodnost žen se ztotožňovala s úrodností země. Ústředním tématem bylo mystérium života a smrti, obnovy života člověka, zvířat i rostlin. Na keramice i předmětech denní potřeby z té doby můžeme nalézt často symboly rození (trojúhelníkové obrazce = porod, ženské pohlavní orgány; spirály a víry = voda). Také se často objevují sošky s přehnaně zdůrazněnými prsy představující Bohyni Matku jako pramen výživy.

Matriarchát (v evropském měřítku) zanikl mezi rokem 4000–2800 př. n. l. kvůli vpádu kmenů z východu. Ty s sebou přinesly kult založený na chování koní a výrobě zbraní. S odvozováním původu po otci vzniklo pozitivní právo, monogamie, soukromé vlastnictví a kultovní systémy založené na nebeské symbolice.

Současné pojetí

Některé prameny naznačují, že původní kult Bohyně se v katolicismu transformoval do podoby uctívání Panny Marie.^[1] Kult Bohyně Matky je v současné době zdůrazňován v různých novopohanských směrech, které odkazují například na uctívání Velké Matky v kulturách původních obyvatel Ameriky a v jiných částí světa. Oslava ženství je součástí i některých směrů současného New Age.

Etnograficky a beletristicky je v ČR zmapován jeden z poslední reliktů pohanství v naší novodobé historii v podobě Žítkovských bohyní. Jednalo se o ženy, které se věnovaly lidovému léčitelství (zejména bylinkářství), magii a věštění. Svůj um si předávaly po ženské linii rodů žijících v Moravských Kopanicích.

Odkazy

Reference

↑ ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Praha: OIKOMENH, 2011. Kapitola Přežívání a maskování mýtů.

Literatura

Ubaldo Nicola: Obrazové dějiny filozofie, Euromedia Group, k. s. – Knižní klub, Praha 2011, str.16

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bohyně Matka na Wikimedia Commons

[1] ELIADE, Mircea. Mýtus a skutečnost. Praha: OIKOMENH, 2011. Kapitola Přežívání a maskování mýtů.

[1]