Jaroslav Fragner

prof. Jaroslav Fragner
	Jaroslav Fragner na lešení kostela sv. Mikuláše na Malé Straně se školou architektury AVU (60. léta 20. stol.)
Narození	25. prosince 1898; Praha; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	3. ledna 1967 (ve věku 68 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Vyšehradský hřbitov
Vzdělání	ČVUT, AVU
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt, urbanista, vysokoškolský pedagog
Rodiče	Karel Fragner
Manžel(ka)	Věra Gabrielová;
Děti	Benjamin Fragner syn;
Příbuzní	Jiří Fragner bratr; Benjamin Klička bratr;
Hnutí	kubismus, funkcionalismus, bruselský styl
Významná díla	Elektrárna ESSO Kolín,; Buvila Kostelec nad Černými lesy,; Movila, Orvila Nespeky,; rekonstrukce Karolina
Ovlivněný	Josef Gočár, Le Corbusier
Ocenění	Řád práce (1959); národní umělec (1965);
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jaroslav Fragner (25. prosince 1898 Praha^[1] – 3. ledna 1967 tamtéž) byl český architekt, malíř a návrhář.

Životopis

Účastnil se 1. světové války, kde byl v prosinci 1917 vážně zraněn (na italské frontě u Piavy). Po uzdravení studoval na ČVUT architekturu u profesora Antonína Engela (1917–1922). Studia ale pro neshody s vyučujícími nedokončil. Zpočátku krátce pracoval v ateliéru s Karlem Honzíkem a Evženem Linhartem, od roku 1922 se věnoval samostatné práci. V roce 1934–1935 dokončil svá studia v mistrovské třídě na Akademii výtvarných umění u profesora Josefa Gočára.

Spolu s Karlem Honzíkem, Evženem Linhartem a Vítem Obrtelem tvořili tzv. Puristickou čtyřku. Roku 1923 společně vstoupili do Devětsilu. Vedle Puristické čtyřky tvořili Architektonickou sekci Devětsilu (ARDEV) ještě František Maria Černý, Bedřich Feuerstein, Antonín Heythum, Jiří Kroha, Jaromír Krejcar a Pavel Smetana.^[2]^[3]

Po rozpadu Devětsilu vstoupil v roce 1931 do Spolku výtvarných umělců Mánes.^[4] Zde se významně společensky angažoval. V roce 1934 se stal předsedou skupiny architektů SVU Mánes, v roce 1936 místopředsedou a v roce 1939 předsedou SVU Mánes. Fragner byl stoupencem spojení moderní architektury s výtvarným uměním. Na celkovém řešení navrhovaných projektů často spolupracoval s předními malíři a sochaři. ^[3]

Po válce byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění a v letech 1954–1958 zde působil jako rektor.^[5] Vlastní projekční ateliér provozoval po roce 1948 pod hlavičkou Stavoprojektu (1948–1954) a později pod hlavičkou SÚRPMO. V roce 1953 byl jmenován předsedou Svazu architektů ÚSČVU. V roce 1956 písemně protestoval proti rozhodnutí^[6] o zrušení SVU Mánes a zabavení jeho majetku státem. V roce 1959 byl odvolán ze všech funkcí, ale paradoxně i zahrnut poctami: byl mu propůjčen Řád práce a v roce 1965 titul národní umělec. ^[3]

Dílo

Kubismus

Z let 1918–1922 se dochovaly studie kubistických průčelí, nábytku a grafické návrhy.

Průčelí rodinného domu III, studentská práce, 1918–1922

Funkcionalismus

Ve dvacátých letech mezi jeho první práce patří soutěžní návrh na divadlo v Olomouci ve spolupráci s Evženem Linhartem ^[7] a dva činžovní domy v Praze-Košířích. ^[3]

Na přelomu dvacátých a třicátých let vytvořil čistě funkcionalistické návrhy a realizace. Sem patří Kojenecký pavilon v Mukačevu, návrhy vil na Barrandově, realizované vily v Kolíně a v Nespekách a dále průmyslové objekty továrny Léčiva B. F. v Dolních Měcholupech.^[3]

Jeho významným klientem byl Ing. Václav Budil, ředitel Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO). Nejdříve mu vyprojektoval v letech 1928–1929 soukromou tzv. Budilovu vilu v Kolíně^[8] a brzy poté Fragner vyhrál soutěž na komplex nové kolínské elektrárny ESSO. Po dokončení první fáze projektu v roce 1932 mu postupně zadal i výstavbu nejen několika dalších objektů v Kolíně (obytné domy, administrativní budova), v Kostelci nad Černými lesy (rozvodna a dělnické domy ESSO) a v Uhlířských Janovicích (rozvodna ESSO), ale i vlastní letní vilu v Kostelci nad Černými lesy.^[9]

Účastnil se rovněž na vítězném projektu novostavby kancelářské budovy ČTK v Opletalově ulici (1927, spoluautoři: Karel Honzík, Josef Havlíček, Evžen Linhart, Pavel Smetana).

Návrh vily pro zahradní čtvrť Barrandov. Varianta typové vily pro Ing. J. Němce na parcele 18c. Během realizace projekt změněn. Tužka a pastel na pauzáku. 1928–1932
Návrh vily pro zahradní čtvrť Barrandov. Typ NS7, perspektiva, 1928–1932
Léčiva B.F. – továrna lučebnin a léčiv, Praha-Dolní Měcholupy, I. etapa, 1930
Léčiva B.F. – továrna lučebnin a léčiv, Praha-Dolní Měcholupy, I. etapa, 1930
Elektrárna ESSO v Kolíně. Perspektiva k zastavovacímu plánu (pohled z železničního mostu), 1930–1932
Elektrárna ESSO v Kolíně. Detail průčelí, 1932. Fotografie: Eugen Wiškovský.

Třicátá léta

Pod vlivem Le Corbusierovým se odchýlil od čistě funkcionalistické tvorby. Podnikl studijní cesty do Francie (1935) a Spojených států amerických (1936). V této době realizoval budovu pojišťovny Merkur v Praze v Revoluční třídě a navrhl řadu interiérů.

Palác pojišťovny Merkur v Praze
Perspektiva z užší soutěže, 1934.^{[p 1]}
Perspektiva interiéru kavárny, 1934.
Pohled od Revoluční třídy, 1936.
Vstupní markýza, 1936.

Po roce 1945

Po druhé světové válce v projektu Parlamentu Republiky československé na Letné (spolu s Vincencem Makovským) opustil funkcionalistický styl. Vedle své pedagogické činnosti se věnoval především rekonstrukcím historických objektů. Sem patří jeho rekonstrukce Karolina, Betlémské kaple a práce na Pražském hradě (např. dlažba 2. nádvoří).^[3]

Betlémská kaple, současná podoba po rekonstrukci podle projektu Jaroslava Fragnera, 1947–1967
Karolinum, studie vstupního průčelí a čestného dvora, asi 1946–1950
Karolinum, vstupní průčelí a čestný dvůr, současný stav.
Karolinum, detail zábradlí hlavního schodiště, asi 1946–1950.

Některé Fragnerovy stavby (elektrárna ESSO v Kolíně, vily ze 30. let, rekonstrukce Karolina) jsou řazeny k vrcholům české architektury 20. století.^[10]

Realizované stavby (výběr)

Kojenecký pavilon dětského domova v Mukačevu, 1922–1928
Bytový dům; Praha - Košíře, 1927
Léčiva B. F., 1929–1930, Praha-Dolní Měcholupy
Vila Ing. Budila v Kolíně, 1930
Elektrárna ESSO^[11] v Kolíně, 1929–1932
Reálné gymnázium, Frýdecká 30, Český Těšín, 1928–1934
Vila Ing. Havla na Barrandově, 1919–1931
Obytný dům s prodejnou Auto Tatra – Skoch, Kolín, 1930–1932
Movila, letní dům JUDr. J. Moráka, Nespeky, 1932–1940
Buvila, Letní vila Ing. Budila v Kostelci nad Černými lesy, 1931–1932
Rozvodna ESSO s prodejnou a byty, Kostelec nad Černými lesy, 1933–1934,
Palác pojišťovny Merkur, Praha, Revoluční ulice, 1934–1936
Letní dům a solárium Milči Mayerové, Nespeky, 1936
Orvila, rekreační dům pana Orlického, Nespeky, 1938–1940
Rekonstrukce a dostavba Karolina, 1945–1968
Loděnice ČKD v Praze-Libni, 1949
Dům kultury v Ostravě, 1955–1959
Planetárium Praha, 1957–1960^[12]
Rekonstrukce Betlémské kaple, 1949–1965
Úpravy Pražského hradu, 1956–1967
- úpravy interiérů: Široká Rudolfova chodba, Malé salonky a galerie
- dlažba II. nádvoří

Galerie

Letní vila ředitele kolínské elektrárny ESSO Ing. Budila v Kostelci nad Černými lesy
Socha Tomáše Garrigua Masaryka před budovou PdF UP podle návrhu Vincence Makovského a Jaroslava Fragnera
Dům kultury v Ostravě

II. nádvoří Pražského hradu, úprava dlažby

Odkazy

Poznámky

↑ Podle původního projektu měla mít budova deset nadzemních podlaží. Na nátlak regulační komise byl ve finálním projketu počet podlaží snížen na osm.

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze
↑ KOTALÍK, Jiří T. Okouzlení architekturou. In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. S. 10. (česky, anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f CODR, Milan; BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jaroslav Fragner, s. 126–130.
↑ seznam členů SVU Mánes
↑ Přehled pedagogů AVU do roku 1990 | AVU. www.avu.cz [online]. [cit. 2018-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-15.
↑ rozhodnutí je publikováno na stránkách SVU Mánes Archivováno 10. 3. 2010 na Wayback Machine.
↑ Databáze divadel / Divadelní architektura v Evropě. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2020-05-19]. Dostupné online.
↑ http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/domy-na-predmestich
↑ http://cestyapamatky.cz/kolinsko/kostelec-nad-cernymi-lesy/budilova-letni-vila
↑ KOTALÍK, Jiří T. Okouzlení architekturou. In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. S. 8. (česky, anglicky)
↑ Elektrárenský svaz středolabských okresů
↑ http://www.planetarium.cz/?cat=25

Literatura

In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. (česky, anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Fragner na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaroslav Fragner
Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920), Fragner, Karel *1861 (otec Jaroslava Fragnera)
Výčet díla Jaroslava Fragnera na www.archiweb.cz
Galerie Jaroslava Fragnera
Zdeněk Lukeš: článek k 50. výročí úmrtí Jaroslava Fragnera

Předseda SVU Mánes
Předchůdce: Václav Špála	1940–1956 Jaroslav Fragner	Nástupce: činnost spolku přerušena

[10] Podle původního projektu měla mít budova deset nadzemních podlaží. Na nátlak regulační komise byl ve finálním projketu počet podlaží snížen na osm.

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv.Mikuláše na Malé Straně v Praze

[2] KOTALÍK, Jiří T. Okouzlení architekturou. In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. S. 10. (česky, anglicky)

[:0-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f CODR, Milan; BLAHOTA, Jiří. Přemožitelé času sv. 18. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Jaroslav Fragner, s. 126–130.

[4] seznam členů SVU Mánes

[5] Přehled pedagogů AVU do roku 1990 | AVU. www.avu.cz [online]. [cit. 2018-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-10-15.

[6] rozhodnutí je publikováno na stránkách SVU Mánes Archivováno 10. 3. 2010 na Wayback Machine.

[7] Databáze divadel / Divadelní architektura v Evropě. www.theatre-architecture.eu [online]. [cit. 2020-05-19]. Dostupné online.

[8] ttps://cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/domy-na-predmestich

[9] ttps://cestyapamatky.cz/kolinsko/kostelec-nad-cernymi-lesy/budilova-letni-vila

[11] KOTALÍK, Jiří T. Okouzlení architekturou. In: FRAGNER, Benjamin. Jaroslav Fragner : náčrty a plány. Praha: Galerie Jaroslava Fragnera, 1999. S. 8. (česky, anglicky)

[12] Elektrárenský svaz středolabských okresů

[13] ttps://www.planetarium.cz/?cat=25

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[p 1]

[10]

[11]

[12]

Devětsil (1920–1930)

zakladatelé	Adolf Hoffmeister • Jaroslav Seifert • Karel Teige • Vladislav Vančura

vůdčí osobnosti	Vítězslav Nezval • Jaroslav Seifert • Karel Teige

architekti	Bedřich Feuerstein • Jaroslav Fragner • Jan Gillar • Josef Havlíček • Karel Honzík • Josef Chochol • Jaromír Krejcar • Evžen Linhart • Pavel Smetana

básníci	Vítězslav Nezval • Konstantin Biebl • František Halas • Jindřich Hořejší • Jiří Wolker

hudebníci	Jaroslav Ježek

režiséři	Emil František Burian • Jiří Frejka • Jindřich Honzl • Vladislav Vančura

spisovatelé	Julius Fučík • Karel Konrád • Vladislav Vančura

výtvarníci	Adolf Hoffmeister • Otakar Mrkvička • František Muzika • Jindřich Štyrský • Toyen

fotografové	Jaroslav Rössler • Karel Teige • Evžen Markalous • Jindřich Štyrský

kritici, teoretici, vědci	Jiří Frejka • Julius Fučík • Jindřich Štyrský • Karel Teige • Bedřich Václavek