Přeskočit na obsah

Ludvík XV.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludvík XV.
z Boží vůle nejkřesťanštější král Francie a Navarry, spolukníže Andorry
Portrét
Portrét od Louise-Michela van Loo, cca 1763
Doba vlády1. září 1715 – 10. květen 1774
Korunovace25. říjen 1722, Remeš
Úplné jménoLouis de France
TitulyVévoda z Anjou (1710–12)
Dauphin z Viennois (1712–15)
Narození15. února 1710
palác ve Versailles
Úmrtí10. května 1774 (ve věku 64 let)
palác ve Versailles
PohřbenKatedrála Saint-Denis, Saint-Denis
PředchůdceLudvík XIV.
NástupceLudvík XVI.
ManželkaMarie Leszczyńská
PotomciLuisa Alžběta, Anna Jindřiška, Marie Luisa, Ludvík Ferdinand, Filip Ludvík, Marie Adéla, Viktorie Luisa, Sofie Alžběta, Tereza, Luisa Marie
RodKapetovci
DynastieBourboni
OtecLudvík Burgundský
MatkaMarie Adelaide Savojská
PodpisPodpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík XV. (15. února 1710 Versailles – 10. května 1774 tamtéž), přezdívaný Ludvík Milovaný (le Bien-Aimé), byl francouzský král z rodu Bourbonů vládnoucí v letech 1715–1774. Byl pravnukem „krále Slunce“ Ludvíka XIV. a po předčasné smrti svého otce v roce 1712 se jako dvouletý stal oficiálním následníkem trůnu, který zdědil v pěti letech po smrti svého slavného praděda v roce 1715. Na trůn usedl po období regentství svého strýce, Filipa II. Orleánského. Jeho vláda trvala bezmála šedesát let.

Život

[editovat | editovat zdroj]

První léta vlády

[editovat | editovat zdroj]

Ludvík, obdařený značnou inteligencí, ale i notnou dávkou arogance a lhostejnosti k potřebám státu, se ujal řízení státních záležitostí roku 1723, nedlouho před smrtí regenta Filipa II. Orleánského. Byl původem z mladší linie Bourbonů a po smrti Ludvíka XIV. spravoval stát v době tzv. regentství. V patnácti letech ho oženili s o šest let starší dcerou svrženého polského krále Stanislava Leszczyńského, Marií (1703–1768), jejíž rodina se po útěku z Polska uchýlila do exilu v Paříži. Ludvík XV. se později snažil Stanislavovi znovu zajistit polskou korunu, ale neúspěšně (1733).

Jak Filip Orleánský, tak později i král pokračovali v absolutistickém stylu vlády, vytvořeném ještě Ludvíkem XIV. Hlavní roli ve státě i nadále sehrávala vysoká šlechta, která se doslova koupala v dostatku a luxusu, účastnila se početných bálů, koncertů, divadelních a baletních vystoupení či lovů, intrikovala navzájem proti sobě atd. Finanční situace Francie nebyla dobrá. Již v roce 1720 došlo k hospodářské krizi, vyvolané aktivitami skotského finančníka Johna Lawa, a stabilizace poměrů nastala až po roce 1750. V letech 1739-40 král Ludvík působil jako zprostředkovatel míru mezi Habsburky a Osmanskou říší, s níž udržoval dobré vztahy.

Úspěchy a nezdary

[editovat | editovat zdroj]

Na krále měl dlouho velký vliv jeho rádce kardinál Fleury (1653–1743); byl to poměrně schopný politik a dokud řídil státní záležitosti, dosahovala Francie určitých úspěchů na zahraničněpolitickém i vnitropolitickém poli. Fleuryho snahou bylo především vyhnout se rozsáhlejším válečným konfliktům, což se mu víceméně dařilo. Po kardinálově smrti však Ludvíka XV. ovládly jeho milenky madame de Pompadour (s níž začal poměr na Bal des ifs) a později madame du Barry. Obě dámy zasahovaly do záležitostí vnitřní i zahraniční politiky, přestože postrádaly jakýkoli rozhled v politických a ekonomických záležitostech. To mělo zejména v posledních dvou desetiletích Ludvíkovy vlády nepříjemné důsledky pro celou zemi.

Roku 1737 věnoval lotrinské vévodství svrženému polskému králi Stanislavu I. Leszczyńskému, aby zamezil posílení rakouské přítomnosti na Rýnu po sňatku lotrinského vévody Františka I. Štěpána s rakouskou arcivévodkyní Marií Terezií[1]. V letech 1740–1748 se Ludvík zapletl do válek o dědictví rakouské, z nichž ale neměl prakticky žádný prospěch. V lednu roku 1757 krále pobodal kapesním nožíkem jistý Robert F. Damiens, povoláním sluha, silně věřící a pravděpodobně psychicky narušený. Motiv činu se nepodařilo objasnit, útočník tvrdil, že chtěl krále pouze varovat a odvrátit od zhýralého života. Útočník byl uvězněn v Bastile a, přestože byl zjevně psychicky vyšinutý, odsouzen k smrti. O dva měsíce později, 28. března, byl popraven rozčtvrcením pomocí čtyř koní na Place de Grève. Taková středověká krutost byla v polovině 18. století naprostým anachronismem a dočkala se kritiky jak od francouzských intelektuálů (zejména Voltaira), tak hlavně v zahraničí. Během sedmileté války (1756–1763) s Anglií Francie ztratila Kanadu, část Louisiany a většinu držav v Indii. Tato porážka znamenala výrazné oslabení velmocenského postavení země, zostření napětí uvnitř společnosti a sílící kritiku absolutismu (osvícenci, encyklopedisté). Ludvík sám však jakékoli reformy odmítal a své kritiky přímo či nepřímo vyháněl do exilu. V ekonomické oblasti došlo po polovině století k jistému oživení, spojeném s rozvojem manufaktur.

V architektuře, umění a módě převládal za Ludvíka XV. aristokratický styl rokoka: dekorativní interiéry, jemné figurky z porcelánu, krinolíny a vysoké účesy dam, paruky, trojrohé klobouky, ozdobné kordy šlechticů a jiné. Francie zůstala hlavním kulturním centrem Evropy – místo, které si vydobyla již za Ludvíka XIV.

Potomci

[editovat | editovat zdroj]

Z deseti dětí (dva synové a osm dcer), které se narodily z manželství Marie Leszczyńské a Ludvíka XV., mladší syn a dvě mladší dcerky zemřeli jako děti. Kromě nejstarší dcery Luisy Alžběty všechny další dcery zůstaly neprovdány.

Kromě manželských potomků měl Ludvík XV. i řadu potomků nemanželských.

V rámci usmíření s dlouholetým nepřítelem Francie – Habsburky – byla dohodnuta svatba jeho vnuka Ludvíka s Marií Antonií, dcerou Marie Terezie. Tento Ludvík se stal v důsledku několika úmrtí (již v útlém věku zemřeli dva jeho starší bratři a Ludvík XV. přežil i jeho otce Ludvíka Ferdinanda, nemocného souchotinami) v bourbonském rodu nástupcem starého krále, jenž zemřel roku 1774 na černé neštovice.

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Ludvík XV. jako dítě
    Ludvík XV. jako dítě
  • Ludvík okolo roku 1715
    Ludvík okolo roku 1715
  • Ludvík okolo roku 1720
    Ludvík okolo roku 1720
  • Ludvík roku 1748
    Ludvík roku 1748
  • Ludvík okolo roku 1750
    Ludvík okolo roku 1750
  • Ludvík okolo roku 1770
    Ludvík okolo roku 1770

Tituly a oslovení

[editovat | editovat zdroj]
  • 15. února 1710 – 8. března 1712: Jeho Královská Výsost vévoda z Anjou
  • 8. března 1712 – 1. září 1715: Jeho Královská Výsost dauphin Francie
  • 1. září 1715 – 10. května 1774: Jeho Veličenstvo král

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Ludvík XIII.
 
 
 Ludvík XIV.
 
 
 
 
 
 
 Anna Rakouská
 
 
 Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Filip IV. Španělský
 
 
 Marie Tereza Habsburská
 
 
 
 
 
 
 Izabela Bourbonská
 
 
 Ludvík Francouzský
 
 
 
 
 
 
 Maxmilián I. Bavorský
 
 
 Ferdinand Maria Bavorský
 
 
 
 
 
 
 Marie Anna Habsburská
 
 
 Marie Anna Bavorská
 
 
 
 
 
 
 Viktor Amadeus I.
 
 
 Jindřiška Adéla Marie Savojská
 
 
 
 
 
 
 Kristina Bourbonská
 
Ludvík XV.
 
 
 
 
 
 Viktor Amadeus I.
 
 
 Karel Emanuel II. Savojský
 
 
 
 
 
 
 Kristina Bourbonská
 
 
 Viktor Amadeus II.
 
 
 
 
 
 
 Karel Amadeus Savojský
 
 
 Marie Johanna Savojská
 
 
 
 
 
 
 Alžběta de Bourbon
 
 
 Marie Adelaide Savojská
 
 
 
 
 
 
 Ludvík XIII.
 
 
 Filip I. Orleánský
 
 
 
 
 
 
 Anna Rakouská
 
 
 Anna Marie Orleánská
 
 
 
 
 
 
 Karel I. Stuart
 
 
 Henrietta Anna Stuartovna
 
 
 
 
 
 
 Henrietta Marie Bourbonská
 

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ SUCHA, Marian. Nancy - město osvícených vévodů a secese. Země světa. 4.6.2024, roč. 23, čís. 6, s. 48–53. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HARTMANN, Petr Claus, a kol. Francouzští králové a císaři v novověku : od Ludvíka XII. k Napoleonovi III. (1498-1870). Praha: Argo, 2005. 467 s. ISBN 80-7203-517-7. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Ludvík XIV. 		Znak z doby nástupu král Francie a Navary
Ludvík XV. (IV.)
1715 – 1774 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Ludvík XVI.
Chronologie francouzských panovníků
od 987 do 1870
987 996 1031 1060 1108 1137 1180 1223 1226
   Hugo Kapet Robert II. Jindřich I. Filip I. Ludvík VI. Ludvík VII. Filip II. Ludvík VIII.   
1226 1270 1285 1314 1316 1316 1322 1328 1350
   Ludvík IX. Filip III. Filip IV. Ludvík X. Jan I. Filip V. Karel IV. Filip VI.   
1350 1364 1380 1422 1461 1483 1498 1515 1547 1559
   Jan II. Karel V. Karel VI. Karel VII. Ludvík XI. Karel VIII. Ludvík XII. František I. Jindřich II.   
1559 1560 1574 1589 1610 1643 1715 1774 1792
   František II. Karel IX. Jindřich III. Jindřich IV. Ludvík XIII. Ludvík XIV. Ludvík XV. Ludvík XVI.   
1792 1804 1814 1824 1830 1848 1852 1870
   — Napoleon I. Ludvík XVIII. Karel X. Ludvík Filip — Napoleon III.   

Dějiny · Francie · Kapetovci · Valois · Bourboni · Bonapartové

Francouzští princové
první generací francouzských princů jsou synové Jindřicha IV.
1. generace
Znak francouzského království
Znak francouzského království
2. generace
Ludvík XIV. • Filip I. Orleánský • Jan Gaston z Valois
3. generace
Ludvík • Filip Karel z Anjou • Ludvík František z Anjou • Filip Karel z Valois • Alexandr Ludvík z Valois • Filip II. Orleánský
4. generace
5. generace
Ludvík Bretaňský • Ludvík • Ludvík XV. • Ludvík Asturský* • Filip Španělský*
6. generace
7. generace
Ludvík Burgundský • Xaver Akvitánský • Ludvík XVI. • Ludvík XVIII. • Karel X.
8. generace
9. generace
* do roku 1713
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludvík_XV.&oldid=24299246“