Magdalénien
Magdalenién je archeologická kultura zaujímající svrchní (pozdní) část mladého paleolitu (přibližně 17 až 11 tisíc let BP).[pozn. 1] Jedná se o poslední velkou civilizaci období paleolitu. Je pojmenován dle eponymní lokality la Madeleine v Dordogne ve Francii.
Dějiny bádání
[editovat | editovat zdroj]Eponymní lokalita byla kopána v 60. letech 19. století francouzským paleontologem Édouardem Lartetem. Lartet na základě paleontologických nálezů rozdělil paleolit na 4 období (kdy první je nejmladší a čtvrté nejstarší), přičemž magdalénien v jeho rozdělení znamená druhou nejmladší fázi zvanou „doba sobů“ (popř. „období lovců sobů“).[1]
Na Lartetovu práci navázal geolog a paleontolog Louis Laurent Gabriel de Mortillet, který přejal soudobou geologickou praxi nazývat období dle typických lokalit. Mortillet rozdělil Lartetovo období sobů na dvě samostatná období — starší solutréen (dle lokality La Roche de Solutrée) a mladší magdalénien.[1]
Na počátku 20. století vydělil francouzský římskokatolický kněz a významný paleolitik Henri Breuil šest fází magdaleniénu, a to na základě typologie kamenné štípané industrie.[2]
-
Édouard Lartet -
Louis Laurent Gabriel de Mortillet -
Abbé Henri Breuil
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]
Magdalénien je dokumentován ve Španělsku v Kantábrii, v oblasti Pyrenejí, ve Francii, s výjimkou Provence a Normandie, v zemích Beneluxu, v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Polsku, a v severovýchodním Slovensku.[3] Do Čech se dostával pravděpodobně ze západu či severozápadu, na Moravu, která tvoří východní hranici jeho rozšíření, pak od jihu z oblasti Podunají. Obecně se pak zvažuje původ našeho magdalénienu v západoevropském (francouzském) prostředí.[4]
Klima a přírodní prostředí
[editovat | editovat zdroj]Tato kultura se vyskytovala na konci posledního (würmského) glaciálu, kdy se po odeznění posledního ledovcového maxima klima (LGM) mírně oteplovalo a zvlhčovalo. Změny klimatu měly za následek náhlé teplotní výkyvy, známé jako Dansgaardův–Oeschgerův jev.[5] Klima pozdního glaciálu bylo dále poznamenáno střídáním chladnějších období stadiálů (Dryas I a Dryas II) a teplejších interstadiálů (Bölling, Alleröd). Po posledním ledovcovém maximu došlo k ústupu ledovce na sever, což způsobilo nejen rozšiřování životních prostor, ale také posun nástupu ročních období a prodloužení vegetačních období. Významným faktorem bylo tzv. mesoklima (něm.), tedy regionální či lokální klima.
V teplejších obdobích převládala světlá tajga (borovice lesní, bříza), v chladnějších obdobích pak spíše stepi.[6] Obecně měla krajina mozaikovitý charakter, ve kterém se střídaly různé ekosystémy.
Mamut srstnatý se v tomto období stále ještě vyskytoval, byl však již na ústupu. Častý byl výskyt soba polárního, který byl také nejhojněji loveným druhem. Loven byl i kůň (jeho pozůstatky jsou časté zejména na otevřených sídlištích) či jelen lesní. Z menších savců pak mezi lovené druhy patřil například zajíc bělák či liška polární.[7] K dalším (neloveným) druhům patřil nosorožec srstnatý, medvěd jeskynní a již méně častý šavlozubý tygr.
Na konci magdaleniénu docházelo k rozšiřování lesních ploch na úkor stepi či tundry. Podle starších teorií přeměna krajiny pravděpodobně způsobila vyhynutí velkých savců, kteří takto přišli o svůj zdroj obživy. Nověji se však zvažuje, že vyhynutí některých druhů nemůžeme přičítat (pouze) klimatickým změnám, ale zejména činnosti člověka,[8] přičemž klimatické změny celý proces jen urychlily.[9] V každém případě však změny v životním prostředí magdalénských lovců vyvolaly i změny kulturní — magdalenién byl vystřídán kulturami pozdního paleolitu.
Sídliště
[editovat | editovat zdroj]
V magdaleniénu byly osídleny zejména jeskyně a skalní převisy, avšak známe i otevřená sídliště (v blízkosti řek či jeskyní).[4] Intenzivně byly tedy osidlovány zejména krasové oblasti. U nás můžeme uvést například poměrně husté osídlení Moravského krasu. Četná malá sídliště jsou považována za krátkodobá letní tábořiště.[10] Některá sídliště byla snad i funkčně specializovaná, objevují se dílenské zóny.
Česko
[editovat | editovat zdroj]Ke zkoumaným magdalénským sídlištím na našem území patří česká lokalita Hostim u Berouna. Na tomto sídlišti byly odkryty zbytky obydlí, dále byl nalezen rozsáhlý soubor štípené industrie (přes 16 000 kusů), nalezeny byly i pozůstatky červeného hematitového barviva a velký počet břidlicových destiček s rytinami koní a sobů.[4][11]
Asi nejvýznamnější magdalénské sídliště bylo odkryto v jeskyni Pekárna v jižní části Moravského krasu, kde bylo magdalénské osídlení zjištěno na třech místech.[12] Bylo zde odkryto několik ohnišť, množství kamenné štípané i kostěné a parohové industrie (harpuny, jehly, tzv. náčelnické hole). Asi nejvýznamnější jsou nálezy mobilního umění — silně stylizované kostěné ženské figurky a zejména rytiny na koňských žebrech se scénickými vyobrazeními souboje bizonů a pasoucích se koní.[4]
Dalším místem je jeskyně Kůlna.
Architektura
[editovat | editovat zdroj]Magdalénská obydlí byla menší, lehčí, kruhové konstrukce, ačkoliv se vyskytují i pozůstatky příbytků větších rozměrů. Známá je německá lokalita Gönnersdorf, kde byly odkryty pozůstatky po třech větších (zhruba 6–8 metrů) a čtyřech menších stavbách (o průměru zhruba 2,5 metru). Jedna z větších staveb byla vymezena dlažbou z břidlicových desek a valounů. Uprostřed stavby byla jáma po větším — středovém — kůlu, obklopená menšími kůlovými jamkami v odstupu 1,2 metru. Vedle jámy po středovém kůlu bylo odkryto ohniště vyplněné a obložené valouny, které sloužily pro kumulaci tepla. Někteří archeologové spatřují podobnost této konstrukce s mongolskými jurtami.[10]
Pozůstatky menší, kruhové konstrukce s venkovním ohništěm byly odkryty na francouzské lokalitě Pincevent.
Česko
[editovat | editovat zdroj]V Čechách byly pravděpodobně zachyceny pozůstatky magdalénského obydlí na již zmíněné lokalitě Hostim u Berouna. Na otevřeném sídlišti o rozsahu asi 250 m2 byla zjištěna okrouhlá koncentrace desek z diabasového tufu, která měla vnější průměr 7 m a vnitřní průměr něco přes 4 metry. Předpokládá se, že desky vymezující obydlí sloužily k zatížení konstrukčních prvků přístřešku. V prostoru obydlí byly nalezeny také stopy ohniště.[4]
Pohřební ritus
[editovat | editovat zdroj]Množství magdalénských hrobů je známo z území Francie (jedná se o samostatné hroby, pohřebiště se nevyskytují). Patří sem například významný hrob z L'Abri du Cap Blanc (Převis Cap Blanc), kopaný roku 1911 Louisem Capitanem a Denisem Peyronym. Pohřeb mladé dívky obložený kameny byl uložen v blízkosti magdalénského skalního umění (konkrétně před velkým basreliéfem koně), se kterým má přímou, pravděpodobně rituální, souvislost.[13] Další pohřeb pod skalním převisem je znám z Laugerie-Basse (Dordogne). Zde byl lidský skelet pohřben ve skrčené poloze na boku a obklopen množstvím provrtaných lastur (středozemního původu). Pohřeb kopaný koncem 19. století byl uložen mezi velkými kamennými bloky.[14]
Z německé lokality Bonn-Oberkassel je znám hrob asi 50letého muže a mladé, přibližně 20 až 25leté ženy a psa. Jedná se o jeden z nejstarších dokladů domestikace psa (resp. domestikace vlka).[15][pozn. 2]
V polské jeskyni Maszycka, zkoumané roku 1883 Godfrydem Ossowskim, byly nalezeny pozůstatky nejméně 16 jedinců. Kosti na sobě nesly znaky řezání a tříštění, které jsou spojovány s antropofágií, tedy kanibalismem.[16]
Z českého a moravského prostředí magdalénské hroby jako takové známy nejsou. Několik zlomků lebek je známo z moravských lokalit.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nutno dodat, že data vymezující počátek a konec Magdaleniénu se různí v závislosti na zdroji, přičemž data jsou i regionálně specifická; obecně se jedná o období konce posledního (würmského) glaciálu
- ↑ Zde je třeba podotknout, že se jedná o starý výzkum z roku 1914 a většina osteologického materiálu byla ztracena, moderní vyhodnocení je tedy značně obtížné.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b TRIGGER, B. G. A History of Archaeological Thought. Cambridge: [s.n.], 2007. S. 148–150.
- ↑ Encyclopedia of archaeology: History and discoveries. Příprava vydání T. Murray. Santa Barbara: [s.n.], 2001. Heslo Breuil, Abbé Henri, s. 193.
- ↑ Podtatranské noviny [online]. 2019-08-06 [cit. 2019-08-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-08-08. (slovensky)
- ↑ a b c d e * SKLENÁŘ, Karel; SKLENÁŘOVÁ, Zuzana; SLABINA, Miloslav. Encyklopedie pravěku v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2002. 428 s. ISBN 80-7277-115-9. Kapitola Magdalénien.
- ↑ BEHRINGER, W. Kulturní dějiny klimatu, Od doby ledové po globální oteplování. Praha – Litomyšl: [s.n.], 2010. S. 59–60.
- ↑ KOSTRHUN, P. Meziskupinové kontakty na východní periferii magdaleniénu. Brno: [s.n.], 2005. Dostupné online. Rukopis diplomové práce.
- ↑ FRANKOVÁ, K. Prostředí magdalénských lokalit v oblasti Moravského krasu. Brno: [s.n.], 2011. Dostupné online. S. 32. Rukopis bakalářské diplomové práce.
- ↑ MIHULKA, Stanislav. Kouzelná krajina se slony, mamuty a mastodonty [online]. osel.cz, 2009-12-08 [cit. 2011-01-15]. Dostupné online.
- ↑ MIHULKA, Stanislav. Kdo má na svědomí jeskynní medvědy [online]. osel.cz, 2010-08-25 [cit. 2011-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b SVOBODA, J, a kol. Paleolit Moravy a Slezska. Brno: [s.n.], 2002. S. 238.
- ↑ VENCL, Slavomil. Hostim - Magdalenian in Bohemia / Hostim - Magdalénien v Čechách. [s.l.]: Archeologický ústav AV ČR, 1995. 264 s.
- ↑ VALOCH, K. V záři ohňů nejstarších lovců. In: PODBORSKÝ, V. Pravěké dějiny Moravy. Brno: [s.n.], 1993. S. 64–65.
- ↑ HITCHCOCK, Don. L'Abri du Cap Blanc – a frieze of prehistoric sculptures. www.donsmaps.com [online]. Don's Maps [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Laugerie Basse. www.donsmaps.com [online]. [cit. 2024-10-23]. Dostupné online.
- ↑ MOREY, D.F. Dogs: Domestication and the Development of a Social Bond. Cambridge: Cambridge University Press, 2010. Dostupné online.
- ↑ OLÁRIA, C. Restos y tumbas infantiles y juveniles en la Prehistoria europea. [s.l.]: [s.n.], 2008. Dostupné online. ISBN 978-84-96372-62-7.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Magdalénien na Wikimedia Commons
