Přeskočit na obsah

Viktor Juščenko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Viktor Juščenko
Віктор Ющенко
Viktor Juščenko Віктор Ющенко (březen 2008)
Viktor Juščenko
Віктор Ющенко (březen 2008)
3. prezident Ukrajiny
Ve funkci:
23. ledna 2005 – 25. února 2010
Předseda vládyJulija Tymošenková
Viktor Janukovyč
Jurij Jechanurov
PředchůdceLeonid Kučma
NástupceViktor Janukovyč
7. předseda vlády Ukrajiny
Ve funkci:
22. prosince 1999 – 29. května 2001
PrezidentLeonid Kučma
PředchůdceValerij Pustovojtenko
NástupceAnatolij Kinach
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSSS (1980–1991)
Blok Naše Ukrajina - Národní sebeobrana (od 2001)
Naše Ukrajina (od 2005)
Rodné jménoВіктор Андрійович Ющенко
Narození23. února 1954 (70 let)
Choruživka, Sumská oblast, Ukrajinská SSRUkrajinská SSR Ukrajinská SSR
Národnostukrajinská
ChoťSvitlana Michajlivna Kolisnyková (rozvedený)
Kateryna Michajlivna Juščenková
DětiAndrij
Taras
Vitalina
Sofija
Chrystyna
PříbuzníPetro Juščenko (sourozenec)
Alma materTernopilská národní ekonomická univerzita
NáboženstvíUkrajinská pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu
OceněníProfile in Courage Award (2005)
Chatham House Prize (2005)
Čestné občanství města Mukačevo (2005)
velkokříž s řetězem Řádu bílé růže (2006)
honorary doctor of the Maria Curie-Skłodowska University
… více na Wikidatech
PodpisViktor Juščenko Віктор Ющенко, podpis
CommonsВіктор Ющенко
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Viktor Andrijovyč Juščenko (ukrajinsky: zvuk Віктор Андрійович Ющенко, * 23. února 1954 Choruživka, Sumská oblast) je ukrajinský politik, vůdčí osobnost bloku Naše Ukrajina (Наша Україна). V období 22. prosince 1999 – 29. května 2001 působil jako premiér Ukrajiny, v období 23. ledna 2005 – 25. února 2010 jako prezident Ukrajiny.[1]

Vzdělání a ekonomická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Studoval na Finančním a ekonomickém institutu v Ternopilu obor účetnictví. Pracoval jako zástupce hlavního účetního v kolchoze nedaleko města Ivano-Frankivsk, později jako ředitel jednoho oddělení Státní banky SSSR a ředitel Zemědělsko-průmyslové banky v Kyjevě.

V roce 1993 se stal guvernérem Národní banky Ukrajiny. V této funkci stabilizoval ukrajinský finanční trh, v roce 1996 zavedl novou měnu – ukrajinskou hřivnu – a zavedl přísnou monetární politiku. Za jeho éry byla Národní banka Ukrajiny obviněna Mezinárodním měnovým fondem (MMF) ze zneužití půjček MMF ke zkreslovaní úvěrového postavení Ukrajiny. To mělo umožnit některým politikům (nikoli osobně Juščenkovi) osobní obohacení. Toto obvinění potvrdil i audit společnosti Price-Waterhouse.[2]

Premiérem

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1999 byl prezidentem Leonidem Kučmou jmenován premiérem Ukrajiny. Podle mnoha analytiků s ním v té době Kučma počítal jako se svým nástupcem ve funkci prezidenta. Za jeho vlády zaznamenala Ukrajina ekonomické pokroky, ačkoli kritici namítají, že to nebylo zásluhou kroků jeho vlády, ale celkovou ekonomickou situací.

V roce 2001 ztratil v parlamentu většinu (vytvořila se proti němu koalice komunistů a vlivné těžařské lobby). V lednu 2002 se stal předsedou středo-pravicové koalice Naše Ukrajina, která v březnu 2002 vyhrála volby do parlamentu, ovšem nepodařilo se jí najít koaličního partnera pro vytvoření vlády.

Prezidentské volby 2004 a Oranžová revoluce

[editovat | editovat zdroj]
Viktor Juščenko během protestů proti zfalšování výsledků voleb v Kyjevě (listopad 2004)
Viktor Juščenko s Georgem Bushem (2008)

V roce 2004 kandidoval na prezidenta za opoziční blok Naše Ukrajina, když na začátku září záhadně onemocněl a objevily se dohady, že byl otráven stoupenci provládního kandidáta na prezidenta Viktora Janukovyče. Otrava dioxiny byla prokázaná rakouskými lékaři[3] a od té doby má Juščenko zohyzděnou tvář (chlorakné). Přesto podle ukrajinské prokuratury[zdroj?] Juščenko onemocněl „herpetickou infekcí“[zdroj?] a údajně mařil vyšetřování svého případu, protože odmítl předat svůj lékařský spis ukrajinským či rakouským úřadům (v Rakousku byl hospitalizován).[zdroj?]

V prvním kole nakonec po dlouhém zdržování Ústřední volební komise v zákonně nejzazším termínu oznámila, že Viktor Juščenko kolo vyhrál s 39,87 % hlasů, kdežto jeho protivník Viktor Janukovyč dostal 39,32 %. V druhém kole v listopadu 2004 přiznávaly oficiální výsledky Juščenkovi 46,61 % hlasů, zatímco Janukovyčovi 49,46 %. Výsledky však byly zpochybněny a statisíce Ukrajinců vyrazily demonstrovat do ulic. Vypukla tak tzv. Oranžová revoluce. Nejvyšší soud Ukrajiny nakonec uznal volby za zfalšované a přikázal opakování 2. kola, v němž Juščenko zvítězil s 52 % hlasů nad Janukovyčem s 44,2 % hlasů. 23. ledna 2005 se tak Juščenko stal třetím prezidentem nezávislé Ukrajiny.

Prezidentem

[editovat | editovat zdroj]
Procenta volebních hlasů, která Juščenko získal v prezidentských volbách 2010.

Juščenko změnil směr ukrajinské politiky k větší otevřenosti vůči Evropě (byla např. zrušena vízová povinnost pro občany států Evropské unie); v domácí politice nebyl příliš úspěšný, zejména ve věci korupce. Preference strany Naše Ukrajina tak klesly na 14,15 % v parlamentních volbách 2007.

V dalších letech Juščenkova popularita vytrvale slábla; v současnosti má širší podporu jen u nacionalisticky laděných obyvatel Haliče. V prezidentských volbách 2010 získal Juščenko jen 5,45 % hlasů a vypadl tak již v prvním kole. Juščenko vyznamenal in memoriam některé členy Organizace ukrajinských nacionalistů včetně Stepana Bandery Řádem hrdinů Ukrajiny, přestože tito jsou spojeni s masakry civilního obyvatelstva během 2. světové války.[4]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Janukovyč se stal prezidentem Ukrajiny, Tymošenková inauguraci bojkotovala
  2. ↑ Release of PricewaterhouseCoopers Report on the National Bank of Ukraine, International Monetary Fund, News Brief No. 00/26, May 4, 2000
  3. ↑ Martina Mašková: Předák ukrajinské opozice přestál otravu dioxinem, BBC, 13. prosince 2004
  4. ↑ Juszczenko nadał Banderze tytuł Bohatera Ukrainy Archivováno 25. 1. 2010 na Wayback Machine. gazeta.pl, 22. 1. 2010.
  5. ↑ https://constitutioncenter.org/liberty-medal/recipients/viktor-yushchenko
  6. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 11 kwietnia 2005 r. o nadaniu orderu. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-28. 
  7. ↑ Suomen Valkoisen Ruusun ritarikunnan suurristin ketjuineen ulkomaalaiset saajat. www.ritarikunnat.fi [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-02. 
  8. ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  9. ↑ VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  10. ↑ Odluka o odlikovanju Njegove Ekscelencije Viktora Juščenka predsjednika Ukrajine Veleredom kralja Tomislava s lentom i Velikom Danicom. narodne-novine.nn.hr [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 
  11. ↑ Президенты Украины и Венгрии обменялись наградами. www.unian.net [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (rusky) 
  12. ↑ NOVOSTI, R. I. A. Президент Ющенко обменялся с королем Швеции государственными наградами. РИА Новости Украина [online]. 20080930T1603+0300Z [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (rusky) 
  13. ↑ NOVOSTI, R. I. A. Ющенко и Рахмон обменялись орденами. РИА Новости Украина [online]. 20081204T1234+0200Z [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (rusky) 
  14. ↑ Президенту Азербайджана вручен орден князя Ярослава Мудрого. Trend.Az [online]. 2008-05-22 [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (rusky) 
  15. ↑ 2829 - V.A.Yuşşenkonun "Heydər Əliyev" ordeni ilə təltif edilməsi haqqında. www.e-qanun.az [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. 
  16. ↑ Wayback Machine. web.archive.org [online]. 2016-03-04 [cit. 2019-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-04. 
  17. ↑ Фотоновини, фото останніх новин, купити скачати фото - Фотобанк УНІАН. photo.unian.ua [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  18. ↑ Postanowienie Prezydenta Rzeczypospolitej Polskiej z dnia 7 września 2009 r. o nadaniu orderów. prawo.sejm.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-03. 
  19. ↑ a b State Awards Issued by Georgian Presidents in 2003–2015 Dostupné online (anglicky)

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Prezidenti Ukrajiny
Leonid Kravčuk (1991–1994) • Leonid Kučma (1994–2005) • Viktor Juščenko (2005–2010) • Viktor Janukovyč (2010–2014) • Oleksandr Turčynov (2014) • Petro Porošenko (2014–2019) • Volodymyr Zelenskyj (od 2019)
 Prezidentská standarta
Premiéři Ukrajiny
Vitold Fokin (1991–1992) • Leonid Kučma (1992–1993) • Vitalij Masol (1994–1995) • Jevhen Marčuk (1995–1996) • Pavlo Lazarenko (1996–1997) • Valerij Pustovojtenko (1997–1999) • Viktor Juščenko (1999–2001) • Anatolij Kinach (2001–2002) • Viktor Janukovyč (2002–2005) • Julija Tymošenková (2005) • Jurij Jechanurov (2005–2006) • Viktor Janukovyč (2006–2007) • Julija Tymošenková (2007–2010) • Mykola Azarov (2010–2014) • Arsenij Jaceňuk (2014–2016) • Volodymyr Hrojsman (2016–2019) • Oleksij Hončaruk (2019–2020) • Denys Šmyhal (od 2020)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Viktor_Juščenko&oldid=24192786“