Altajská republika
| Altajská republika Республика Алтай Алтай Республика | |
|---|---|
 Tři vrcholky Altaje: Pohádka, Sen, Krasavice | |
 znak | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Gorno-Altajsk |
| Souřadnice | 50°51′ s. š., 86°54′ v. d. |
| Rozloha | 92 903 km² |
| Časové pásmo | UTC+7[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 210 765 (2024) |
| Hustota zalidnění | 2,3 obyv./km² |
| Jazyk | ruština, altajština (úřední), kazaština |
| Národnostní složení | Rusové, Altajci, Kazaši, Ukrajinci |
| Náboženství | pravoslaví, tengrismus, islám |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | republika Ruské federace |
| Vznik | 8. února 1992 |
| Hlava | Oleg Leonidovič Chorochordin |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-AL |
| Označení vozidel | 04 |
| Oficiální web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Altaj, plným názvem Altajská republika (altajsky Алтай Республика) nebo Republika Altaj (rusky Респу́блика Алта́й), je republika v Sibiřském federálním okruhu Ruské federace. Má rozlohu 92 600 km² a 202 947 obyvatel (2002). Hlavním městem je Gorno-Altajsk. Platí zde novosibirský čas (UTC +6 hod., SEČ +5 hod.).
Poloha a přírodní podmínky
[editovat | editovat zdroj]Republika Altaj se nachází v jižní části Sibiře na pomezí Kazachstánu, Číny a Mongolska, v rámci Ruska sousedí s Altajským krajem, Kemerovskou oblastí a republikami Chakasií a Tuvou. Pro polohu v centrální části pohoří Altaj se tomuto území někdy přezdívá Ruský Tibet. Nejvyšší horou republiky, Altaje a celé Sibiře je Bělucha (4 506 m) na hranici s Kazachstánem. Altaj pokrývá téměř celé území republiky čtyřtisícovými hřbety, oddělenými údolími řek. Hlavní vodní toky představují zdrojnice Obu Bija a Katuň (se svými přítoky Argutem, Koksou a Čujou). Největší jezero je Tělecké, altajsky: Altyn Köl („Zlaté jezero“) o rozloze 230,8 km² a hloubce 325 m, ze kterého vytéká řeka Bija.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Předchůdkyní Republiky Altaj byla Ojrotská autonomní oblast (Ойротская автономная область), vytvořená v rámci Altajského kraje 1. června 1922. Od 7. ledna 1948 nesla název Horská-Altajská autonomní oblast (Горно-Алтайская автономная область). V říjnu 1990 byla povýšena na autonomní republiku a 3. června 1991 vyčleněna z Altajského kraje a jako republika podřízena přímo Ruské federaci. Od roku 1993 nese současný název.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Osídlení hornaté republiky je velmi řídké, pouze 2 obyvatelé/km²; čtvrtina populace žije v hlavním městě. Co do národnostního složení, žije zde 57 % Rusů, což je asi 116 000 lidí. Dále následují etničtí Altajci, kteří představují jen 30,7 % obyvatel – 62 000 lidí. Také jsou zastoupeny i menšiny z bývalých republik SSSR, jako např. Kazaši (6 %) nebo Ukrajinci (0,9 %). V zemi je jen jedna univerzita, kterou je Gorno-Altajská státní univerzita.
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]V zemi se hlavně pěstují zemědělské plodiny, které zpracovává potravinářský průmysl (ten je v Altajské rep. nejvíce rozvinut). Následuje těžba dřeva (do země částečně zasahuje severská tajga). V zemi je také mnoho nerostných surovin (např. zlato, stříbro, železné rudy, lithium a další), které se těží.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]V Altajské republice nejsou železnice. Hlavní silniční tah vede z Gorno-Altajsku do města Koš-Agač horskými údolími a dále na jih, průsmykem Dörböt Dabaan do Mongolska. Také je zde několik letišť pro osobní dopravu.
Města
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský federální zákon 107-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2011-06-03, rev. 2016-05-04 [cit. 2016-05-08]. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Altajská republika na Wikimedia Commons - (rusky/anglicky) Oficiální stránky Republiky Altaj Archivováno 16. 2. 2014 na Wayback Machine.
- (česky) ALTAJ - rusko-mongolské pomezí
- (anglicky) Altai Republic slowly opening up to outside world Archivováno 25. 9. 2015 na Wayback Machine.
