Přeskočit na obsah

Charles Louis Montesquieu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Charles Louis Montesquieu
Rodné jménoCharles-Louis de Secondat
Narození18. ledna 1689
Château de la Brède
Úmrtí10. února 1755 (ve věku 66 let)
Paříž
Místo pohřbeníKostel svatého Sulpicia
Povolánífilozof, spisovatel, romanopisec, sociolog, advokát, soudce, encyklopedista, historik, politik a právník
Alma materJuillijská kolej
Lyceum svatého Ludvíka
Žánrromán v dopisech a esej
Významná dílaO duchu zákonů
Oceněníčlen Královské společnosti (1730)
Manžel(ka)Jeanne de Lartigue
DětiJean-Baptiste de Secondat
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Charles Louis de Secondat, baron de La Brède et de Montesquieu (od 5. ledna 1728) (18. ledna 1689 La Brède – 10. února 1755 Paříž) [šárl lui d´sekonda e d´monteskijé], byl francouzský filozof a spisovatel, především kritik francouzského absolutismu a společnosti své doby. Proslavil se dílem O duchu zákonů (De l'esprit des lois), které položilo základy moderní politické filozofie.[1]

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 18. ledna 1689 v La Bréde poblíž Bordeaux v urozené měšťanské rodině. Rodiče mu za křestního kmotra zvolili žebráka, aby si celý život připomínal chudobu svých bratří.

Studoval právo, stal se poradcem parlementu v Bordeaux. Roku 1715 se oženil s Jeanne de Lartigue, bohatou protestantkou. V roce 1716 zdědil po svém strýci velké jmění včetně titulu barona z Montesquieu a od té doby se věnoval již převážně jen světovým problémům a pobavení. Velmi se zajímal o vědy a prováděl různé experimenty na poli anatomie, botaniky, fyziky dalších oborů. Napsal několik vědeckých spisů. Později se zaměřil na člověka a humanitní studia. Věnoval se literatuře a filozofii.

Ve svých Perských listech, jež publikoval anonymně 1721 v Holandsku, satiricky popisuje francouzskou společnost pohledem návštěvníků z Persie, které provází filosof a vysvětluje jim poměry zde panující. Dílo je výsměchem zkostnatělosti a církvi.

Po svém zvolení do Francouzské akademie 1726 podnikl Montesquieu několik cest po Evropě, především po Anglii, kde ho zaujala náboženská tolerance a politická svoboda. Po návratu z cest začal pracovat na svých největších dílech a roku 1748 vydal O duchu zákonů.

Zemřel 10. února 1755 v Paříži na žloutenku.

Filozofie

[editovat | editovat zdroj]
Charles Louis de Secondat, baron de Montesquieu

Sociální geografie – neboli sociologická metoda geografie. Snaží se sdělit, že to, jak společnost (v určité zemi) funguje a jak je uspořádána (je-li agresivní, mírumilovná, usedlá, kočovná, zemědělsky zaměřená, …) souvisí s geografickou polohou její země. Prostředí, kde žijeme, nás ovlivňuje a tak neexistuje univerzální vhodný politický (vládní) systém, pro všechny země.

Dělba moci – v této oblasti se inspiroval Johnem Lockem v názoru, že ve státě by neměl být absolutní panovník s veškerou mocí, ale jeho moc má být rozdělena na dvě navzájem oddělené: výkonnou moc a zákonodárnou moc. K těmto dvěma mocem přidává Montesquieu třetí: moc soudní.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • Perské listy (1721, Lettres persanes), ostrá a útočná satira na soudobou společnost. V dopisech, jejichž fiktivními pisateli jsou Peršané cestující po Evropě, stíhá dobromyslným humorem i sžíravým sarkasmem marnivost a lehkomyslnost Francouzů, jejich vášeň pro hru, záletnost žen, mrzoutství starců, zkorumpovanost dvorské šlechty, finanční politiku, náboženskou nesnášelivost a despotismus.
  • Chrám Gnidský (1724, Le Temple de Gnide), báseň,
  • Pravdivá historie (1730, Histoire véritable), román, ve kterém autor nechává svého hrdinu poutavě vyprávět zážitky ze svých předchozích životů.
  • O duchu zákonů (1748, De l'esprit des lois), spis, ve kterém se autor zabývá státoprávními otázkami (jako John Locke), historií a formou práva, státu a společenských institucí. K problematice přidává nové myšlenky jako např. když k rozdělení státní moci na výkonnou a zákonodárnou přidal moc soudní, neboť bez ní dochází k potlačení svobody.

Spisy Perské listy a O duchu zákonů zařadila církev na Index zakázaných knih.[2]

Česká vydání

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Montesquieu | Biography, Significance, Books, & Facts. Encyclopedia Britannica. Dostupné online [cit. 2020-06-29]. (anglicky) 
  2. ↑ Viz vydání Indexu z roku 1948 – dostupné též online Archivováno 1. 9. 2015 na Wayback Machine.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
Lettres familieres a divers amis d'Italie, 1767
  • VESELÝ, Jindřich. Studie z francouzského osvícenství: román a rozum: Montesquieu, Voltaire, Diderot: Jean-Jacques Rousseau a jeho doba. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. 161 s. Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia; 140. ISBN 80-246-0441-8.
  • RÖD, Wolfgang. Novověká filosofie. II, Od Newtona po Rousseaua. Překlad Jindřich Karásek. Vyd. 1. Praha: OIKOYMENH, 2004. 579 s. Dějiny filosofie; sv. 9. ISBN 80-7298-109-9. [Kapitola „Montesquieu" je na str. 208–216.]
  • VOZKA, Jaroslav. Duchovní revoluce ve Francii 18. století. Praha: Práce, 1948. 167 s. [Kapitola „Montesquieu" je na str. 42–50.]
  • LANSON, Gustave. Dějiny novodobé literatury francouzské. Díl I., Osmnácté století. Díl II., Devatenácté století. Přeložil Oldřich Sýkora. Praha: J. Laichter, 1900. 155 + 205 s. [„Montesquieu" na str. 53–63 I. dílu.]
  • ŠIMEK, Otokar. Dějiny francouzské literatury v obrysech. Díl 4., Literatura 18. a 19. století. 1. vyd. Praha: SNKLU, 1962. 636 s. [Kapitola „Montesquieu" je na str. 90–104.]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
2. křeslo Francouzské akademie
Předchůdce:
Louis de Sacy 		1726–1755
Charles Louis Montesquieu 		Nástupce:
Jean-Baptiste Vivien de Chateaubrun
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Charles_Louis_Montesquieu&oldid=24430586“