Přeskočit na obsah

Christian Eriksen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Christian Eriksen
Christian Eriksen (2014)
Christian Eriksen (2014)
Osobní informace
Celé jménoChristian Dannemann Eriksen
Datum narození14. února 1992 (32 let)
Místo narozeníMiddelfart, Dánsko Dánsko
Výška178 cm
Klubové informace
Současný klubAnglie Manchester United
Číslo dresu14
Poziceofensivní záložník
Mládežnické kluby*
1995–2005
2005–2008
2008–2010 		Dánsko Middelfart G&BK
Dánsko Odense
Nizozemsko Ajax
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
2010–2013
2013–2020
2020–2021
2022
2022–		 Nizozemsko Ajax
Anglie Tottenham Hotspur
Itálie Inter Milán
Anglie Brentford
Anglie Manchester United		 1130(25)
2260(51)
04300(4)
01100(1)
02800(1)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
2007–2009
2009
2009–2010
2011
2010–		 Dánsko Dánsko U17
Dánsko Dánsko U18
Dánsko Dánsko U19
Dánsko Dánsko U21
Dánsko Dánsko		 02700(9)
00500(1)
00300(1)
00300(1)
1200(39)
Úspěchy
Mistrovství Evropy ve fotbale
Bronzová medaile ME 2021 Dánsko
1. nizozemská fotbalová liga
Zlatá medaile 2010/2011 AFC Ajax
Zlatá medaile 2011/2012 AFC Ajax
Zlatá medaile 2012/2013 AFC Ajax
Nizozemský fotbalový pohár
Zlatá medaile 2009/2010 AFC Ajax
Další informace
Povolánífotbalista
PříbuzníLouise Eriksen (sourozenec)
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
* Starty a góly v domácí lize za klub aktuální k 6. 6. 2023
** Starty a góly za reprezentaci aktuální k 6. 6. 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Christian Dannemann Eriksen (* 14. února 1992 Middelfart) je dánský profesionální fotbalista, který hraje na pozici ofenzivního záložníka za anglický klub Manchester United a za dánský národní tým.

Předtím působil několik let v anglickém Tottenhamu, se kterým dosáhl finále Ligy mistrů UEFA 2018/19, z něhož odešel se spoluhráči jako poražený. Je jediným dalším hráčem po Davidu Beckhamovi s 10 a více asistencemi v nejvyšší anglické ligové soutěži Premier League ve čtyřech sezónách po sobě.[1]

V letech 2011, 2013, 2014 a 2017 získal ocenění dánský fotbalista roku podle hráčské asociace[2][3] a v roce 2011 také Cenu Johana Cruijffa (Johan Cruijff Prijs), která se v Nizozemsku každoročně uděluje nejlepším mladým hráčům do 21 let.[4]

V roce 2010 debutoval v A-mužstvu dánské reprezentace a v témže roce se zúčastnil Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice, kde se stal nejmladším hráčem turnaje.[5] V reprezentaci odehrál více než 100 zápasů.[6]

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Do Ajaxu přestoupil 17. října 2008 za odhadovanou částku 1 milion eur v roce 2008 z dánského celku Odense BK.[7][8] Prošel mládežnickými týmy a v A-mužstvu debutoval v Eredivisie 17. ledna 2010 v zápase proti NAC Breda (1:1).[9][10] Trenér Ajaxu Martin Jol jej přirovnal k dřívějším klubovým talentům Wesley Sneijderovi a Rafaelu van der Vaartovi. Vyzdvihl jeho schopnost číst hru, kterou mimo dvou zmíněných fotbalistů měl i legendární dánský záložník Michael Laudrup, který také působil v Ajaxu Amsterdam.[11][12]

Dne 30. srpna 2013 oznámil anglický klub Tottenham Hotspur, že Eriksena získal z Ajaxu za 13,5 milionu eur.[13]

Tottenham

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2013/14

[editovat | editovat zdroj]
Christian Eriksen v derby proti Arsenalu (v lednu 2014)

Ve dresu Tottenhamu okusil anglickou ligu poprvé 14. září 2013, při debutu připravil úvodní gól pro Gylfiho Sigurðssona a podpořil domácí výhru 2:0 nad Norwichem.[14] V zápase skupiny Evropské ligy UEFA o čtyři dny později navýšil skóre na 3:0, tímto výsledkem Tottenham porazil norské Tromsø.[15] Koncem roku se trefil z přímého kopu proti WBA, aby se 1. ledna 2014 stal mužem zápasu na hřišti Manchesteru United, na jehož trávníku Tottenham ukořistil výhru 2:1 – jeden gól vstřelil právě Eriksen.[16] 23. března prohrával tým doma se Southamptonem o dva góly, načež se Eriksen poprvé v kariéře dvakrát střelecky prosadil za jeden zápas a zdařilý výkon korunoval asistencí na vítězný gól Sigurdssona v 92. minutě.[17] Střelecká fazóna a i výkony v jarní polovině sezóny pokračovala 12. dubna v zápase na hřišti WBA, to se postaral o závěrečný vyrovnávací gól na 3:3.[18] Po sezóně, v níž zaznamenal celkem 10 gólů a 13 asistencí, jej kluboví fanoušci vyhlásili nejlepším hráčem Tottenhamu za sezónu 2013/14.[19][20]

Sezóna 2014/15

[editovat | editovat zdroj]

Pod novým trenérem Mauriciem Pochettinem zahájilo mužstvo sezónu pomalu a v 7. kole hraném 5. října 2014 doma proti Southamptonu dosáhlo na první výhru v Premier League od konce srpna. O tu se jediným gólem zápasu postaral Eriksen. Byl to jeho druhý gól ligové sezóny po trefě do sítě Sunderlandu (venkovní zářijová remíza 2:2).[21] V závěru podzimní části se trefil v závěrečných minutách dvou zápasů – na půdě Hull City 23. listopadu a doma s Evertonem 30. listopadu, v obou případech přiklonil výhru 2:1 na stranu Tottenhamu. Totéž se mu zdařilo v další zápase ligy 14. prosince na hřišti Swansea City při další venkovní výhře 2:1.[22] Ovládl odvetu semifinále ligového poháru (EFL Cup) se Sheffieldem United 28. ledna, jeho dva góly zařídily remízu 2:2 a v součtu s prvním zápasem postupový výsledek 3:2.[23] Finále se konalo 1. března 2015 ve Wembley, soupeřem byla Chelsea. Ta nakonec vyhrála 2:0.[24] Londýnské mužstvo trenér Pochettina se umístilo páté v ligové tabulce, sám Eriksen startoval ve 37 zápasech ze 38 zápasů celkem.[25] V Premier League vytvořil nejvíce šancí ze svých spoluhráčů (84) a vsítil 10 gólů, ale ani to nestačilo na kvalifikaci do Ligy mistrů UEFA.[26]

Sezóna 2015/16

[editovat | editovat zdroj]

Start do třetí sezóny na severozápadě Londýna Eriksenovi zkomplikovalo zranění, kvůli němuž přišel o několik úvodních zápasů, při svém návratu však nahrával na vítězný gól Sona proti Crystal Palace (6. kolo) a v dalším zápase Premier League zahrával volný kop, který našel skórujícího Harryho Kane při výhře 4:1 proti Manchesteru City (7. kolo).[27] Na stadionu Swansea City v dalším zápase (8. kolo) dvěma góly zařídil remízu 2:2.[27] V polovině ledna se dvakrát trefil do sítě Sunderlandu a pomohl vyhrát domácí zápas 4:1 (22. kolo).[28] Ke svým 24. narozeninám si nadělil gól do sítě Manchesteru City 14. února 2016, Tottenham i podruhé v sezóně tohoto soupeře porazil, tentokráte 2:1.[29] Tottenham si konečným třetím místem zaručil účast v příští sezóně Ligy mistrů.[30]

Sezóna 2016/17

[editovat | editovat zdroj]
Christian Eriksen v zápase Ligy mistrů proti CSKA Moskva (září 2016)

Před touto sezónou podepsal novou smlouvu zavazující ho v londýnském klubu do roku 2020.[31] Radost mu nepřinesl první ligový gól sezóny, neboť domácí hráči Chelsea vývoj zápasu otočili a vyhráli 2:1. Ve 13. kole tak Tottenham 26. listopadu 2016 poprvé okusil ligovou porážku.[32] Další zápas se Swansea 3. prosince se Eriksen dvakrát gólově prosadil a pomohl vyhrát 5:0. Pro tým to byla druhá výhra za posledních 11 zápasů i vzhledem k náročné skupině Ligy mistrů.[33] Dalšími dvěma góly a jednou asistencí podpořil výhru proti Hull City 14. prosince a byl zvolen hráčem zápasu, čímž stvrdil nalezení formy.[34] Do zápasu s Chelsea 4. ledna 2017 vkročil Tottenham s bilancí čtyř výher za poslední čtyři ligové zápasy a utnul obdobnou sérii soupeře čítající 13 výher v lize. Byl to Eriksen, kdo dvakrát asistoval Dele Allimu při domácí výhře 2:0.[35][36] Po venkovní ligové výhře 1:0 nad Crystal Palace 26. dubna (28. kolo), kterou gólem zařídil právě Eriksen, se klub dotáhl na metu 78 bodů, nejlepší výsledek tohoto klubu v rámci Premier League.[37] V půlce května si při výhře 2:1 v zápase s Manchesterem United připsal asistenci, to už ovšem Tottenham ztratil možnost vybojovat titul na úkor Chelsea.[38] Poslední ligové kolo přineslo výhru 7:1 venku na hřišti Hull City, která upevnila konečné druhé místo se ziskem 86 bodů, které by v předchozích osmi letech na titul stačily. Eriksen dvakrát asistoval na gól a s 15 asistencemi celkově se stal nejlepším nahrávačem Tottenhamu za jednu sezónu v Premier League.[39]

Po sezóně byl podruhé vyhlášen nejlepším klubovým hráčem v sezóně.[19]

Sezóna 2017/18

[editovat | editovat zdroj]

Vedle gólu do sítě West Hamu při venkovní výhře 3:2 v 6. kole odehraném 23. září 2017 se Eriksen posunul do čela nejvíce gólových Dánů v Premier League. Překonaným byl útočník Nicklas Bendtner, jehož Eriksen předehnal vstřelením svého 33. gólu v nejvyšší anglické ligové soutěži.[40] V průběhu 200. soutěžního zápasu za klub se Eriksen 9. prosince gólově podílel na výhře 5:1 proti Stoke City a pomohl zarazit čtyřzápasovou sérii bez ligové výhry.[41] Na konci ledna se trefil při výhře 2:0 nad Manchesterem United a zaznamenal třetí nejrychlejší gól v historii soutěže, když skóroval po 11 vteřinách.[42] Rychlejší góly dali v minulosti Alan Shearer a někdejší kapitán Spurs Ledley King.[43]

V závěru sezóny byl poprvé jmenován do nejlepší sestavy sezóny Premier League podle PFA (Profesionální asociace fotbalistů, Professional Footballers Association).[44]

Sezóna 2018/19

[editovat | editovat zdroj]

Eriksenův gól v rámci úvodního skupinového zápasu Ligy mistrů 18. září 2018 radost nepřinesl, Tottenham prohrál třetí soutěžní zápas v řadě a na hřišti Interu Milán se proto urodil pro Tottenham nepříznivý výsledek 1:2.[45] Stal se mužem zápasu s do té doby v lize neporaženou Chelsea 24. listopadu, to dvěma asistencemi pomohl k domácí výhře 3:1.[46] O čtyři dny později rozhodl gólem pátý skupinový zápas znovu s Interem Milán, v domácím prostředí získal Tottenham tři body za výhru 1:0 a v posledním zápase s Barcelonou si klub mohl navzdory počátečním nezdarům zajistit postup do osmifinále.[47] Doma proti Burnley 15. prosince se při výhře 1:0 znovu prosadil z role náhradníka po příchodu na hřiště, odehrál zbylých 25 minut.[48] O osm dní později pomohl i v dalším 18. kole k výhře nad Evertonem 6:2, dále se 26. prosince se prosadil v domácím prostředí proti Bournemouthu při výhře 5:0.[49][50]

Na konci března prohráli Spurs 1:2 s Liverpoolem. Eriksen asistoval tomuto jedinému gólu a srovnal Davida Beckhama, jediného dalšího hráče, jenž ve čtyřech sezónách anglické ligy po sobě zaznamenal 10 a více asistencí.[1] Křest nového stadionu Tottenhamu 3. dubna 2019 skončil výhrou nad Crystal Palace. Eriksen se gólově prosadil 10 minut před koncem a navýšil vedení na konečných 2:0.[51] Pro dánského záložníka šlo mimo jiné o 200. soutěžní zápas za londýnský celek.[52] Třetí místo držel tým i po výhře 1:0 nad Brightonem 23. dubna a byl to Eriksen, kdo tento jediný gól zápasu vstřelil.[53] Ligový závěr proti Evertonu přinesl remízu 2:2, na níž se Dán podílel gólem z přímého kopu. Finální čtvrté místo v ligové tabulce zajišťující Ligu mistrů a umístění v elitní čtyřce čtvrtý rok po sobě bylo vzpruhou pro finále Ligy mistrů proti Liverpoolu, se kterým se Tottenham utkal 1. června 2019, ale prohrál 0:2.[54][55]

Sezóna 2019/20

[editovat | editovat zdroj]

Začátkem června 2019 rozvířil spekulace o své další budoucnosti, když sám přiznal, že uvažuje o nové výzvě a rád by zkusil něco jiného.[56] Do svých řad se ho neúspěšně snažil zlanařit Real Madrid, či italský Juventus.[57] V letním přestupovém období Eriksen nepřestoupil a sezónu 2019/20 tedy začal v dresu Tottenhamu.[58] Tomu se start do ročníku nepovedl, a tak v listopadu přišel o místo trenér Mauricio Pochettino, kterého nahradil José Mourinho.[59] Ten se snažil Eriksena přesvědčit o prodloužení smlouvy, která mu končila v létě 2020.[60] Eriksen nicméně přišel o místo v základní sestavě a rozhodl se, že smlouvu s anglickým klubem neprodlouží.[61]

Inter Milán

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2019/20

[editovat | editovat zdroj]

Dne 28. ledna 2020 přestoupil do italského klubu Inter Milán za částku takřka 17 milionů liber. Podepsal kontrakt do roku 2023.[62] Trenér Antonio Conte hráče okamžitě nasadil do sestavy, v klubu debutoval 29. ledna, když nastoupil na poslední půlhodinu utkání italského poháru proti Fiorentině.[63] V Serii A debutoval 2. února v zápase proti Udinese při výhře 2:0.[64] Svoji premiérovou branku v dresu Interu vstřelil 20. února v šestnáctifinále Evropské ligy proti bulharskému Ludogorci Razgrad.[65]

Sezóna 2020/21

[editovat | editovat zdroj]

O Eriksenově nespokojenosti v Interu se začalo spekulovat už na začátku nového ročníku a čím dál častěji se začaly objevovat informace, že v létě 2021 klub opustí. Většinu angažmá v italském klubu trávil na lavičce náhradníků. Od vedení dostal v prosinci 2020 svolení k odchodu z klubu.[66]

Sezóna 2021/22

[editovat | editovat zdroj]

Eriksen sedm týdnů po srdeční zástavě během utkání na mistrovství Evropy poprvé navštívil spoluhráče z Interu Milán připravující se na novou sezonu v srpnu 2021. Zatím nebylo jasné, kdy a zda vůbec se Eriksen vrátí k fotbalové kariéře a zda to bude v Interu. Pravidelně se podroboval vyšetřením, která měla mimo jiné zjistit, zda bude potřebovat voperovaný defibrilátor, nebo zda se bez přístroje hlídajícího činnost srdce v budoucnu obejde. Na tom také záviselo to, zda bude moci hrát italskou ligu, protože v ní start hráčů s implantovaným defibrilátorem pravidla neumožňují.[67]

V říjnu 2021 představitelé Interu Milán uvedli, že se nebudou bránit prodeji Eriksena do zahraničí, jelikož v italské nejvyšší soutěži kvůli implantovanému defibrilátoru hrát nesmí.[68] V prosinci se Eriksen vrátil k individuálnímu tréninku, a to v Odense, kde začínal s kariérou.[69]

Dne 17. prosince 2021 Eriksen a Inter Milán oficiálně oznámili rozvázání smlouvy dánského záložníka s klubem.[70] Za klub odehrál 60 utkání a vstřelil 6 gólů.

Brentford

[editovat | editovat zdroj]

Eriksen se vrátil na fotbalovou scénu v lednu 2022, když s nováčkem Premier League Brentfordem uzavřel kontrakt platný do konce června, jehož součástí byla i opce na prodloužení spolupráce.[71] Osm měsíců po srdečním kolapsu na mistrovství Evropy zapojil poprvé do zápasu, když v den svých třicátých narozenin nastoupil na hodinu do přípravného utkání proti Southendu United a pomohl asistencí k výhře 3:2.[72] Svého soutěžního debutu v dresu Brentford se dočkal 26. února, když nastoupil do utkání proti Newcastlu United.[73]

Manchester United

[editovat | editovat zdroj]
Christian Eriksen sleduje míč v zápase Mistrovství Evropy 2012, napravo rozehrává nizozemský obránce Ron Vlaar.

Eriksen po odchodu z Brentfordu v létě 2022 zamířil do Manchesteru United. Třicetiletý dánský reprezentant ve svém novém působišti uzavřel smlouvu do roku 2025.[74] Nový trenér United Erik ten Hag jej vložil do základní sestavy úvodního ligového utkání proti Brightonu hraného 7. srpna 2022. Navzdory domácímu prostředí stadionu Old Trafford prohráli fotbalisté United 1:2, přičemž Eriksen odehrál utkání celé.[75] Proti Fulhamu dne 13. listopadu otevřel svým zde prvním gólem skóre a k tomu ve třetí minutě nastavení asistoval vítěznému gólu na 2:1 v posledním utkání Premier League před zahájením světového šampionátu v Kataru. Byl tak prvním skórujícím Dánem ve dresu United od roku 1995, kdy vstřelil gól brankář Peter Schmeichel.[76]

Zraněný kotník z pohárového utkání o FA Cup na konci ledna 2023 jej připravil o necelé tři měsíce jarního fotbalu. Před tímto střetem chyběl v jediném utkání sezóny.[77] Dne 26. února se Manchester United poprvé od roku 2017 zmocnil trofeje, když i bez Eriksena porazil Newcastle po výsledku 2:0 ve finále ligového poháru (Carabao Cup).[78] Na úspěchu se podílel mimo jiné gólem ve čtvrtém prosincovém kole proti Burnley při výhře 2:0.[79] Mužstvo z Manchesteru se v lize umístilo třetí a zajistilo si účast v Lize mistrů pro následující sezónu.[80] Eriksen nastoupil ve finále Poháru FA uspořádaném 3. června na stadionu ve Wembley. Po výsledku 2:1 ovšem zvítězili fotbalisté Manchesteru City.[81]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Mládežnické reprezentace

[editovat | editovat zdroj]

Eriksen hrál za dánské reprezentační výběry od kategorie do 17 let. S reprezentací do 21 let se v roce 2011 zúčastnil Mistrovství Evropy hráčů do 21 let, které se konalo právě v Dánsku (to mělo jistou účast jako pořadatelská země). Dánům se postup do vyřazovací fáze nezdařil (i když o něj bojovali v závěrečném utkání základní skupiny), se třemi body skončili po prohrách se Švýcarskem (0:1) a Islandem (1:3) a výhře nad Běloruskem (2:1) na poslední čtvrté příčce základní skupiny A. Eriksen zaznamenal jeden gól v zápase s Běloruskem.

A-mužstvo

[editovat | editovat zdroj]

V A-týmu Dánska zažil debut 3. března 2010 ve Vídni v přátelském utkání s Rakouskem. Nebyla to vítězná premiéra, Dánsko podlehlo soupeři 1:2, Eriksen nastoupil na hřiště v 57. minutě (za stavu 1:2).[82]

První gól za seniorskou reprezentaci vstřelil v kvalifikační střetnutí s domácím Islandem 4. června 2011, kdy v 75. minutě vstřelil branku na konečných 2:0 pro Dánsko.[83]

Nastoupil i v kvalifikaci na MS 2014. Hrál např. v utkání s Českou republikou na Andrově stadionu v Olomouci 22. března 2013, kde Dánsko porazilo ČR 3:0.[84] Nastoupil v základní sestavě i v dalším kvalifikačním utkání 26. března 2013 v Kodani proti hostujícímu Bulharsku, které skončilo remízou 1:1. Dánsko získalo z 5 zápasů jen 6 bodů a kleslo na čtvrté místo za Českou republiku.[85][86]

Účast Christiana Eriksena na vrcholových turnajích:

Mistrovství světa 2010

[editovat | editovat zdroj]

Zúčastnil se Mistrovství světa 2010 v Jihoafrické republice, kde se Dánsko utkalo v základní skupině E postupně s Nizozemskem (14. června, prohra 0:2)[87], Kamerunem (19. června, výhra 2:1)[88] a Japonskem (24. června, prohra 1:3).[89] Do utkání s Nizozemskem nastoupil v 73. minutě, proti Kamerunu nehrál a proti Japonsku šel na hřiště v 67. minutě. Dánsko skončilo se třemi body na nepostupovém třetím místě tabulky a se světovým šampionátem se rozloučilo.

EURO 2012

[editovat | editovat zdroj]

Eriksen hrál i na Euru 2012, kde se Dánsko střetlo v základní skupině B („skupina smrti“ - nejtěžší základní skupina na turnaji[90]) postupně s Nizozemskem (9. června, výhra 1:0)[91], Portugalskem (13. června, prohra 2:3)[92] a Německem (17. června, prohra 1:2)[93]. Ke všem třem zápasům nastoupil v základní sestavě, Dánsko získalo 3 body a umístilo se na třetí příčce, což na postup do čtvrtfinále nestačilo.

EURO 2020

[editovat | editovat zdroj]

V zápase proti Finsku hraném 12. června 2021 ve 43. minutě zkolaboval a musel být přímo na hřišti oživován. Resuscitace byla úspěšná a Eriksen byl převezen do nedaleké nemocnice.[94] Následně se 17. června 2021 úspěšně podrobil intervenčnímu zákroku, při kterém mu byl do srdce zaveden implantabilní kardioverter - defibrilátor (ICD) a o den později byl z nemocnice propuštěn.[95] Na jeho podporu byla 22. června v 10. minutě zápasu mezi Dánskem a Belgií (10 je číslo na Eriksenově dresu) přerušena hra a osazenstvo stadionu mu vzdalo hold minutu trvajícím potleskem.[96]

Mistrovství světa 2022

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu a prosinci roku 2022 si zahrál na Mistrovství světa, které pořádal Katar. Byl hlavní tvůrčí silou dánského týmu dne 23. listopadu proti Tunisku a naskytla se mu i příležitost ke skórování, v utkání ovšem nakonec gól nepadl.[97] Nejlepším hráčem v dánském dresu byl i o čtyři dny později proti obhájci a jednomu z favoritů, Francií. Francie vyhrála 2:1, přičemž Eriksenem zahrávaný rohový kop našel Andrease Christensena, jenž vyrovnával na 1:1.[98] Postupové naděje zhatila prohra 0:1 s Austrálií dne 30. listopadu, při níž dánští fotbalisté nedokázali zužitkovat Eriksenovy dlouhé balóny a skončili proto poslední.[99]

Návrat do reprezentace

[editovat | editovat zdroj]

Eriksen se devět měsíců po zástavě srdce při zápase mistrovství Evropy vrací do národního týmu, když figuroval v březnové nominaci na přípravné zápasy s Nizozemskem a Srbskem.[100] 26. března se poprvé objevil v dánském dresu od svého kolapsu a po dvou minutách pobytu na hřišti se střelecky prosadil.[101][102]

Reprezentační góly a zápasy

[editovat | editovat zdroj]
Góly Christiana Eriksena v A-mužstvu Dánska
Gól Datum Stadion Soupeř Skóre (min.)[p. 1] Výsledek[p. 2] Soutěž
010 4. 6. 2011 Reykjavík, Island Island 00:2 00(75.) Island 0:2 Dánsko kvalifikace na EURO 2012 [83]
02 10. 8. 2011 Hampden Park, Glasgow, Skotsko Skotsko 01:1 00(31.) Skotsko 2:1 Dánsko přátelský zápas [103]
03 5. 6. 2013 Nordjyske Arena, Aalborg, Dánsko Gruzie 02:1 00(89.) Dánsko 2:1 Gruzie přátelský zápas [104]
04 14. 8. 2013 PGE Arena, Gdaňsk, Polsko Polsko 01:1 00(18.) Polsko 3:2 Dánsko přátelský zápas [105]
05 22. 5. 2014 Nagyerdei stadion, Debrecín, Maďarsko Maďarsko 01:1 00(56.) Maďarsko 2:2 Dánsko přátelský zápas [106]
Platí k 29. 4. 2015

Profil hráče

[editovat | editovat zdroj]

Eriksen je ofenzivní záložník,[107] médii označovaný za takzvanou „klasickou desítku“.[9] Mezi jeho dovednosti náleží čtení hry a skvělá přihrávka.[9] Pod taktovkou dvojice trenérů Andrého Villase-Boase i Tima Sherwooda byla Eriksenovi dopřána volnost na hřišti.[107] Volnost měl již předtím v Ajaxu, kde vytvářel šance spoluhráčům a také sám góly střílel. V Tottenhamu pod trenérem Mauriciem Pochettinem se jeho role ustálila, adaptoval se totiž do více pracovitého hráče, díky čemuž ubylo fotbalu „na efekt“.[107]

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Klubové

[editovat | editovat zdroj]
AFC Ajax[108]
Inter Milán[108]
Manchester United

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]
Dánská reprezentace

Individuální ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Během zápasu Christian Eriksen vstřelil gól (v tabulce je zvýrazněn) v poznačené minutě utkání a stanovil toto průběžné skóre.
  2. ↑ Zápas skončil tímto výsledkem.

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christian Eriksen na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b SANDFORD, Daniel. HERE TO ASSIST / Christian Eriksen assists: Tottenham playmaker equals Manchester United legend David Beckham’s Premier League record. talksport.com [online]. 2019-04-02 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ Eriksen selected as Danish "Player of the Year" [online]. xinhuanet, 8 November 2011. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Årets spiller. dbu.dk [online]. [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (dk) 
  4. ↑ 'Ik ben mijns inziens nog te jong om naar een grote Europese club te gaan' na voetbalzone.nl (nizozemsky)
  5. ↑ Berend Scholten. Eriksen: I've got a lot to learn [online]. Uefa.com, 2011-05-23 [cit. 2013-01-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-09-21. 
  6. ↑ MAMRUD, Roberto. Christian Eriksen - Century of International Appearances. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF) [online]. Rev. 2021-05-27 [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Danish starlet Eriksen opts for Ajax [online]. UEFA.com, 2008-10-17 [cit. 2010-04-19]. Dostupné online. 
  8. ↑ Wenger eager to sign up Ajax starlet after Bergkamp's endorsemsent [online]. Sport.co.uk, 2010-02-23 [cit. 2010-06-02]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c SCHOLTEN, Berend; WIGMANS, Remy. Eriksen puts faith in Ajax way. UEFA.com [online]. 2010-03-13 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Eriksen fik debut i Ajax [online]. Danmarks Radio, 2010-01-17 [cit. 2010-01-17]. Dostupné online. (Danish) 
  11. ↑ Eriksen puts faith in Ajax way by Berend Scholten. www.uefa.com. uefa.com, 13 March 2010. Dostupné online. 
  12. ↑ Christian Eriksen: The new Laudrup [online]. IMScouting, 2010-05-27 [cit. 2010-06-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-16. 
  13. ↑ Tottenham's spend passing £110m with Erik Lamela and Christian Eriksen, The Guardian, citováno 2. 9. 2013 (anglicky)
  14. ↑ REDDY, Luke. Tottenham Hotspur 2–0 Norwich City. BBC Sport [online]. 2013-09-14 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Europa League: Two Jermain Defoe goals secure Tottenham a 3-0 win over Tromso. SkySports.com [online]. 2013-09-19 [cit. 2021-06-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ WALLACE, Sam. Manchester United 1 Tottenham 2 match report: United unable to muster recovery after Emmanuel Adebayor and Christian Eriksen goals. The Independent [online]. 2014-01-02 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ AIMEE, Lewis. Tottenham Hotspur 3–2 Southampton. BBC Sport [online]. 2014-03-23 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ CRYER, Andy. West Bromwich Albion 3–3 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2014-04-12 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b c Christian and Dele's Club awards double. tottenhamhotspur.com [online]. 2017-05-13 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ FITCH, Dan. Eriksen is Tottenham's new galactico. ESPN [online]. 2014-08-12 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ SANGHERA, Mandeep. Tottenham Hotspur 1-0 Southampton. BBC Sport [online]. 2014-10-05 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Christian Eriksen: Tottenham’s late winners down to raised fitness. The Guardian [online]. 2014-12-15 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ ROSTANCE, Tom. Sheffield United 2–2 Tottenham Hotspur (agg 2–3). BBC Sport [online]. 2015-01-28 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ MCNULTY, Phil. Chelsea 2–0 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2015-03-01 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. ↑ Double figures delight - Christian on his 2014-15 goals. tottenhamhotspur.com [online]. 2015-06-22 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ From Eriksen to Kane: Tottenham's 2014-15 full player statistics. Goal.com [online]. 2015-05-26 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. ↑ a b COOPER, Thomas. Why Eriksen Is the Tottenham Player Who Must Produce After International Break. Bleacher Report [online]. 2015-10-06 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. ↑ CALVIN, Michael. Tottenham vs Sunderland match report: Christian Eriksen double sees Spurs keep pace with the leading trio. The Independent [online]. 2016-01-16 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ ROGERSON, Matthew. Manchester City 1-2 Tottenham: Late Eriksen winner boosts Spurs' title tilt. Goal.com [online]. 2016-02-14 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ LONG, Sam. Christian Eriksen: Tottenham are capable of big things - we need to take it to the next step in the Champions League. standard.co.uk [online]. 2016-07-01 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ CHRISTIAN ERIKSEN SIGNS NEW DEAL WITH TOTTENHAM. Eurosport.com [online]. 2016-09-07 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ MCNULTY, Phil. Chelsea 2-1 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2016-11-26 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Tottenham are confident again, says Mauricio Pochettino. Sky Sports [online]. 2016-12-04 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ IVESON, Ali. Christian Eriksen stars with a brace as Tottenham dispatch Hull. Eurosport.com [online]. 2016-12-14 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ MYSON, Chris. Eriksen warns title rivals: We're better than last season & will fight until the end!. Goal.com [online]. 2017-01-02 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. ↑ Alli double ends Chelsea's winning run. PremierLeague.com [online]. 2017-01-04 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Tottenham grab their best-ever Premier League points return. Goal.com [online]. 2017-04-26 [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  38. ↑ CHAPMAN, Caroline. Tottenham Hotspur 2-1 Manchester United. BBC Sport [online]. 2017-05-14 [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  39. ↑ BYSOUTH, Alex. Hull City 1-7 Tottenham Hotspur. BBC Sport [online]. 2017-05-21 [cit. 2021-06-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ Christian Eriksen happy to move Nicklas Bendtner to the side after his record-breaking goal against West Ham. independent.co.uk [online]. 2017-09-24 [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Spurs 5-1 Stoke - report from Wembley. tottenhamhotspur.com [online]. 2017-12-09 [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ FLOYD, Thomas. Eriksen scores after 11 seconds for Spurs against Man Utd. Goal.com [online]. 2018-01-31 [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Eriksen scores after 11 seconds for 3rd fastest EPL goal. Washington Post [online]. 2018-01-31 [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ a b Manchester City players dominate PFA team of the year. BBC Sport [online]. 2018-04-18 [cit. 2021-06-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ BRAND, Gerard. Inter 2-1 Tottenham: Two late goals stun Spurs in Champions League opener. Sky Sports [online]. 2018-09-18 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ WALKER, Ron. Tottenham 3-1 Chelsea: Maurizio Sarri's unbeaten start ended. Sky Sports [online]. 2018-11-25 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ DELANEY, Miguel. Tottenham vs Inter Milan: Christian Eriksen scores from the bench to give Spurs Champions League lifeline. The Independent (UK) [online]. 2018-11-28 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ MILLER, Nick. Christian Eriksen's late strike gives Tottenham win over Burnley. The Guardian [online]. 2018-12-15 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ MILLER, Nick. Everton 2-6 Tottenham Hotspur: Premier League – as it happened. The Guardian [online]. 2018-12-23 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ PEARCE, Ben. Tottenham thriving in our own bubble - Mauricio Pochettino. ESPN [online]. 2018-12-26 [cit. 2021-06-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  51. ↑ HARRIS, Daniel. SON AND ERIKSEN SEAL SPURS VICTORY IN OPENING GAME AT NEW STADIUM. Eurosport.com [online]. 2019-04-03 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ Tottenham 2-0 Crystal Palace: Home sweet home for Spurs as they move back up to third. Sky Sports [online]. 2019-04-04 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Spurs v Brighton, 2018/19 – Match summary. premierleague.com [online]. 2019-04-23 [cit. 2021-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ HYTNER, David. Christian Eriksen snatches draw against Everton but Spurs finish fourth. The Guardian [online]. 2019-05-12 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Tottenham 0-2 Liverpool 2019 History. UEFA.com [online]. 2019-06-01 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  56. ↑ Eriksen vyhlíží novou výzvu, rád by zkusil něco nového. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  57. ↑ Eriksen prý uzavřel ústní dohodu s Realem Madrid. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  58. ↑ Pochettino neví, jestli Eriksen zůstane v létě v Tottenhamu. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  59. ↑ Mourinho znovu v práci. U fotbalistů Tottenhamu střídá Pochettina. iDNES.cz [online]. 2019-11-19 [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  60. ↑ Necháváme si to pro sebe, říká Mourinho o budoucnosti Eriksena. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  61. ↑ Inter získal Eriksena z Tottenhamu. Zaplatí 20 milionů eur. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  62. ↑ FIORE, Tommaso. Christian Eriksen joins Inter Milan, Tottenham sign Giovani Lo Celso on permanent transfer. SkySports.com [online]. 2020-01-28 [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  63. ↑ Inter Milan - ACF Fiorentina, Jan 29, 2020 - Italy Cup - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ Udinese Calcio - Inter Milan, 02/02/2020 - Serie A - Match sheet. www.transfermarkt.my [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (malajsky) 
  65. ↑ Ludogorets Razgrad - Inter Milan, Feb 20, 2020 - Europa League - Match sheet. www.transfermarkt.com [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  66. ↑ Eriksen může opustit Inter, podle vedení je na prodej. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  67. ↑ Eriksen na návštěvě v Interu rozdával úsměvy, k návratu má ale ještě daleko. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  68. ↑ Inter Milán se nebrání prodeji Eriksena, který v Itálii hrát nemůže. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  69. ↑ Eriksen začal po srdečním kolapsu individuálně trénovat. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  70. ↑ Inter oficiálně ukončil smlouvu s Eriksenem. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  71. ↑ Brentford potvrdil příchod dánského záložníka Eriksena. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  72. ↑ Eriksen hrál osm měsíců po kolapsu zápas, asistencí pomohl v přípravě k výhře. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  73. ↑ Watch: Brentford star Eriksen given huge ovation as he completes remarkable return to football just eight months after heart attack | Goal.com. www.goal.com [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  74. ↑ Manchester United podepsal smlouvu s Eriksenem. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  75. ↑ STONE, Simon. Manchester United 1-2 Brighton: Erik ten Hag suffers defeat in first Premier League game. BBC Sport [online]. 2022-08-07 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ EMONS, Michael. Fulham 1-2 Manchester United: Alejandro Garnacho scores dramatic injury-time winner. BBC Sport [online]. 2022-11-13 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ Eriksen si poranil kotník, Manchesteru United bude chybět tři měsíce. Sport.cz [online]. 2023-01-31 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. 
  78. ↑ Christian Eriksen issues injury update after Manchester United win Carabao Cup. Manchester Evening News [online]. 2023-02-26 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ STONE, Simon. Manchester United 2-0 Burnley: Christian Eriksen and Marcus Rashford score in EFL Cup. BBC Sport [online]. 2022-12-21 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ MARCOTTI, Gabriele. Man United have had a great season under Ten Hag. Now comes the real work. ESPN FC [online]. 2023-01-06 [cit. 2023-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ MCNULTY, Phil. Manchester City 2-1 Manchester United: Ilkay Gundogan double settles 2023 FA Cup final. BBC Sport [online]. 2023-06-03 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ Austria - Denmark 1:2, Footballdatabase.eu (anglicky)
  83. ↑ a b Island - Denmark 0:2, Footballdatabase.eu (anglicky)
  84. ↑ Česko - Dánsko 0:3, debakl v kvalifikaci nastal po přestávce. iDNES.cz [online]. 2013-03-22 [cit. 2013-03-23]. Dostupné online. 
  85. ↑ Českým fotbalistům nahrává remíza Bulharů v Dánsku, Itálie vyhrála, iDNES.cz, vyd. 26. 3. 2013
  86. ↑ Denmark - Bulgaria 1:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  87. ↑ Netherlands - Denmark 2:0, Footballdatabase.eu (anglicky)
  88. ↑ Cameroon - Denmark 1:2 Archivováno 30. 7. 2013 na Wayback Machine., Footballdatabase.eu (anglicky)
  89. ↑ Denmark - Japan 1:3, Footballdatabase.eu (anglicky)
  90. ↑ Euro nabídne zápasy „skupiny smrti“. Němci řeší, jak vynulovat Ronalda, iDNES.cz, vydáno 8. 6. 2012
  91. ↑ Netherlands - Denmark 0:1 Archivováno 26. 4. 2014 na Wayback Machine., Footballdatabase.eu (anglicky)
  92. ↑ Denmark - Portugal 2:3, Footballdatabase.eu (anglicky)
  93. ↑ Denmark - Germany 1:2, Footballdatabase.eu (anglicky)
  94. ↑ Kodaň oněměla strachem. Lékaři bojovali o Eriksenův život, jeho stav je stabilizovaný. Sport.cz [online]. 2021-06-11 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  95. ↑ Eriksen je venku z nemocnice, viděl spoluhráče: Operace se povedla!. Sport.cz [online]. 2021-06-18 [cit. 2021-06-18]. Dostupné online. 
  96. ↑ SEZNAM.CZ. EURO 2021 | Dánsko - Belgie 1:2, Skvělý De Bruyne dirigoval obrat, Dánsko je na EURO stále bez bodu. www.sport.cz [online]. [cit. 2021-06-22]. Dostupné online. 
  97. ↑ Denmark 0-0 Tunisia: Danes held to stalemate as Christian Eriksen makes major tournament return. skysports.com [online]. Sky Sports, 2022-11-23 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  98. ↑ HOLT, Oliver; MATHEWS, Max. PLAYER RATINGS: Kylian Mbappe shines again with virtuoso showing in narrow win against Denmark, with Christian Eriksen also impressive - but striker Andreas Cornelius struggles. dailymail.co.uk [online]. 2022-11-26 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  99. ↑ RONALD, Issy. Australia stuns Denmark to reach World Cup knockout stages. CNN.com [online]. 2022-11-30 [cit. 2022-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  100. ↑ Eriksen se po zástavě srdce vrací do reprezentace. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  101. ↑ Christian Eriksen scores with first touch on Denmark return against Netherlands - international round-up. Sky Sports [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  102. ↑ Eriksen při svém návratu do národního týmu okamžitě skóroval. EuroFotbal.cz [online]. [cit. 2022-07-21]. Dostupné online. 
  103. ↑ Scotland - Denmark 2:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  104. ↑ Denmark - Georgia 2:1, Footballdatabase.eu (anglicky)
  105. ↑ Italové podlehli Argentině, skvělý Ibrahimovic dal Norům tři góly, iDNES.cz, citováno 15. 8. 2013
  106. ↑ HUN – DEN 2:2, dbu.dk (dánsky)
  107. ↑ a b c ROOKE, Sam. Complete Tactical Profile of Tottenham Midfielder Christian Eriksen. Bleacher Report [online]. 2016-07-19 [cit. 2021-07-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  108. ↑ a b Christian Eriksen – Titles & achievements. Transfermarkt [online]. [cit. 2021-10-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. ↑ DBU's Talentpris [online]. DBU [cit. 2013-04-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-22. (dánsky) 
  110. ↑ Christian takes top Danish honour for second-successive year. tottenhamhotspur.com [online]. 2015-01-11 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  111. ↑ Søren Stjerne Schmidt. Christian Eriksen kåret til årets fodboldspiller for fjerde gang. tv2fyn.dk [online]. 2018-01-07 [cit. 2021-07-01]. Dostupné online. (dk) 
  112. ↑ Eriksen strike wins Carling Goal of the Month. PremierLeague.com [online]. 2018-05-09 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Dánská fotbalová reprezentace na Mistrovství světa 2018
Dánsko
Medailisté – Mistrovství Evropy ve fotbale 2020
Itálie Zlatá medaile
Anglie Stříbrná medaile
Španělsko Bronzová medaile
Dánsko Bronzová medaile
Zlatá medaile Eredivisie 2010/11 – AFC Ajax
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Eredivisie 2011/12 – AFC Ajax
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Eredivisie 2012/2013 – AFC Ajax
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Zlatá medaile Eredivisie 2013/14 – AFC Ajax
Brankář
Hráči
Hlavní trenér
Fotbalista roku (Dánsko)
1961: Harald Nielsen • 1962: neudělena • 1963: Jens Petersen • 1964: Ole Madsen • 1965: Kaj Poulsen • 1966: Leif Nielsen • 1967: Johnny Hansen • 1968: Henning Munk Jensen • 1969: Allan Michaelsen • 1970: Jan Larsen • 1971: Birger Pedersen • 1972: Per Røntved • 1973: Hans Aabech • 1974: Niels-Christian Holmstrøm • 1975: Henning Munk Jensen • 1976: Flemming Ahlberg • 1977: Allan Hansen • 1978: Ole Kjær • 1979: Jens Jørn Bertelsen • 1980: Lars Bastrup • 1981: Allan Hansen • 1982: Michael Laudrup • 1983: Morten Olsen • 1984: Preben Elkjær Larsen • 1985: Michael Laudrup • 1986: Morten Olsen • 1987: John Jensen • 1988: Lars Olsen • 1989: Brian Laudrup • 1990: Peter Schmeichel • 1991: Kim Vilfort • 1992: Brian Laudrup • 1993: Peter Schmeichel • 1994: Thomas Helveg • 1995: Brian Laudrup • 1996: Allan Nielsen • 1997: Brian Laudrup • 1998: Ebbe Sand • 1999: Peter Schmeichel • 2000: René Henriksen • 2001: Ebbe Sand • 2002: Jon Dahl Tomasson • 2003: Morten Wieghorst • 2004: Jon Dahl Tomasson • 2005: Christian Poulsen • 2006: Christian Poulsen • 2007: Daniel Agger • 2008: Martin Laursen • 2009: Simon Kjær • 2010: William Kvist • 2011: William Kvist • 2012: Daniel Agger • 2013: Christian Eriksen • 2014: Christian Eriksen • 2015: Christian Eriksen • 2016: Kasper Schmeichel • 2017: Christian Eriksen • 2018: Christian Eriksen • 2019: Kasper Schmeichel • 2020: Kasper Schmeichel • 2021: Simon Kjær • 2022: Pierre-Emile Højbjerg
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Christian_Eriksen&oldid=24408758“