Loutkové divadlo
Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).
Formy loutkového divadla
[editovat | editovat zdroj]Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní, experimentující a, zejména ve 20. století budovaná, divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem. V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá (1–3členná) kočující (tedy mobilní) skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a samozřejmě na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech apod.
Loutkové divadlo je dnes často chápáno jako divadlo pro děti, ale to je tradice velmi mladá. Většinou šlo vždy o zábavu vícegenerační.
Loutkové divadlo v českých zemích
[editovat | editovat zdroj]V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy. Záznamy o povolení (i zakázání) loutkářských vystoupení v Praze existují z počátku 18. století. Předpokládá se proto, že loutkáři zde vystupovali již v 17. století.[1]
Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka).
K českým zvláštnostem v oboru loutkového divadla také patří založení mezinárodní celosvětové loutkářské organizace UNIMA. Stalo se tak na počátku 20. století v Praze v Říši loutek a prvním předsedou byl PhDr. Jindřich Veselý. Dále je to vznik celosvětově prvního odborného časopisu Loutkář a konečně i vznik celosvětově první vysoké loutkářské školy (dnes KALD DAMU).
Loutkové divadlo v Lounech, které bylo vystaveno v roce 1920, je nejstarší stálé (kamenné) loutkové divadlo v České republice a pravděpodobně i v Evropě.[2]
Současná česká loutková divadla
[editovat | editovat zdroj]V České republice dnes působí cca 300 amatérských souborů, celá řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi (přesné statistiky nejsou známy) a stálé („kamenné“) scény (řazeny abecedně):
- Alfa – Plzeň
- Buchty a loutky – Praha (Švandovo divadlo)
- Bajka – Český Těšín (Těšínské divadlo)
- České loutkové divadlo Praha – Jan Amos Vaněk
- Divadlo Drak – Hradec Králové
- Divadlo loutek – Ostrava
- Divadlo Minor – Praha
- Divadlo Radost – Brno
- Divadlo rozmanitostí – Most
- Divadlo Spejbla a Hurvínka – Praha
- Docela velké divadlo – Litvínov
- Lampion – Kladno
- Malé divadlo –
- Naivní divadlo – Liberec
- Říše loutek – Praha
- Loutkové divadélko Dráček – Svinné
- Loutkové divadlo Louny – Louny
- Loutkové divadlo Martínek – Libáň
- Loutkové divadlo Starost – Prostějov
- Tradiční loutkové divadlo Zvoneček – Praha
- Loutkové divadlo Jiskra – Praha 8
- Amatérské loutkové divadlo Bedruňka – Brno
- Happy Theater, amatérský alternativně-loutkový soubor – Brno
- Říše loutek – Kroměříž
- Kašpárkovi kamarádi – Olšany u Prostějova
- Loutkové divadlo TJ Sokol I Prostějov (Pronitka)
Loutkové divadlo v zahraničí (příklady)
[editovat | editovat zdroj]Loutky
[editovat | editovat zdroj]-
Kasperle (loutka z německého prostředí)
-
Sofia (Bulharsko), 2011
-
Stínová loutka (Kambodža)
-
Čína
-
Maňáskové divadlo jako součást výuky (Indie)
-
Stínová loutka (Indonésie), 2017
-
Loutky jako suvenýr (Itálie, Benátky), 2005
-
Divadlo bunraku (Japonsko), 2012
-
Malující loutka (Mexiko), 2019
-
Pianista a zpěvačka (Rusko), 2014
-
Mr. Punch – tradiční britská loutka
-
Thajsko (2018)
-
Tradiční vodní loutky (Viet Nam, Hanoi)
Budovy loutkových divadel
[editovat | editovat zdroj]-
Minsk, Bělorusko
-
Divadlo Royal Toone, Belgie, Brusel
-
Národní loutkové divadlo (National Bunraku Theatre, Japonsko, Osaka)
-
Rusko, Moskva
-
Little Angel Theatre, UK, Islington
-
Ukrajina, Oděsa
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ KRATOCHVÍL, Miloš. Sborník k jubilejním oslavám Matěje Kopeckého. Praha: Výbor pro jubilejní oslavy Matěje Kopeckého, 1947. Dostupné online. Kapitola Loutkáři v Praze v 18. století, s. 10–11. Dostupné online po registraci.
- ↑ Slezské Národní Divadlo. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Music Online). Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BARTOŠ, Jaroslav. Loutkářská kronika : Kapitoly z dějin loutkářství v českých zemích. Praha: Orbis, 1963. 301 s.
- Alice Dubská: Dvě století českého loutkářství – vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945, Akademie múzických umění, Praha 2004, ISBN 80-7331-008-2
- František Langer: Pro loutkové divadlo – hry pro loutkové divadlo a články o něm, Divadelní ústav, Praha 2005, ISBN 80-7008-183-X
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu loutkářství na Wikimedia Commons