Proláž
Proláž je technika koláže, která kombinuje obraz, z něhož je vyříznuta některá snadno rozpoznatelná část, s jiným obrazem vloženým do takto vytvořené masky. Jedná se tedy o prolnutí obrazu do chybějící části obrazu jiného.[1] V příručkách bývá tato technika nesprávně zaměňována s roláží [2]
Formy proláže
[editovat | editovat zdroj]Jiří Kolář, který tuto techniku koláže vynalezl, ji zpočátku nazýval také Interkoláž, v pozdějších cyklech jako Magritáž (s odkazem na dadaisty a surrealistické obrazy René Magritta).
Jednoduché formy interkoláže, vytvořené počátkem 60. let, kombinovaly například obrysy příborů s abstraktní malbou (Jiří Kolář, Italské příbory, 1961)
Jedním z nejobsáhlejších a nejbohatších cyklů je Kolářova Ornitologie moderního umění, kde jsou na šedesáti tabulích ptáků z přírodopisného atlasu ponechány pouze jejich siluety a tělo nahrazují dobře známé reprodukce moderních malířů.[3]
Magritáž je typ variabilní proláže, poprvé použitý Jiřím Kolářem v cyklu Triumf Baudelairův (1985-87), v níž je do stejných fotografií Vítězného oblouku na náměstí Étoile v Paříži vkomponován obraz některého známého ženského aktu. V roce dvoustého výročí Francouzské revoluce užil Kolář v podobném cyklu Metamorfózy Marianny obraz její bysty a místo obličeje vložil jiné ženské figury převzaté z dějin moderního malířství.[4]
Otvorová koláž formálně předchází prolážím, výtvarného účinku dosahuje vytvořením otvorů, které volají po vyplnění obrazem nebo textem.[5]
-
Jiří Kolář, Příbory z Itálie (1961), interkoláž -
Jiří Kolář, Kráva, která snědla T (1969), interkoláž -
Jiří Kolář, Lichtenstein zpěvavý (1970), interkoláž -
Jiří Kolář, P.F. 89 (1988), interkoláž -
Jiří Kolář, Čas jakýkoli (1960), otvorová koláž
,_interkol%C3%A1%C5%BE.jpg)
,_interkol%C3%A1%C5%BE.jpg)
,_interkol%C3%A1%C5%BE.jpg)
,_interkol%C3%A1%C5%BE.jpg)
,_otvorov%C3%A1_kol%C3%A1%C5%BE.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, Gallery Praha 1999, s. 154.
- ↑ Proláž dvou fotografií. fotokrouzekradka.blog.cz [online]. [cit. 2014-11-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-03.
- ↑ Jiří Kolář,(Raul-Jean Moulin: Otázka koláže), Odeon, Praha 1993 s. 189
- ↑ Jiří Kolář,(Raul-Jean Moulin: Otázka koláže), Odeon, Praha 1993, s. 193
- ↑ Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel, Gallery Praha 1999, s.136
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Jiří Kolář (Jindřich Chalupecký: Příběh Jiřího Koláře, Jiří Padrta: Básník nového vědomí, Miroslav Lamač: Kolářovy nové metamorfózy, Raul-Jean Moulin: Otázka koláže), ed. Motlová M, Odeon, Praha 1993, ISBN 80-207-0427-2
- Jiří Kolář, Ornitologie moderního umění, (text Eva Petrová), vyd. Camina a nakl. Protis, Praha 1997, ISBN 80-85940-08-6
- Jiří Kolář, Slovník metod / Okřídlený osel,(text G. Lascaut, V. Karfík), Gallery Praha 1999, ISBN 80-86010-17-1
- Jiří Kolář ze Sbírky Jana a Medy Mládkových, (text Jiří Machalický, Meda Mládková), vydalo Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových Praha 2014, ISBN 978-80-87344-22-4