Toivo Mikael Kivimäki

Toivo Mikael Kivimäki
Toivo Mikael Kivimäki
Narození	5. června 1886; Tarvasjoki
Úmrtí	6. května 1968 (ve věku 81 let); Helsinky
Místo pohřbení	hřbitov Hietaniemi
Alma mater	Imperiální Alexandrova univerzita
Povolání	politik, diplomat a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Helsinská univerzita
Ocenění	Cross of Liberty, 1st Class with star; komandér velkokříže Řádu polární hvězdy; Maďarský záslužný kříž; velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska; velkokříž Řádu bílé růže; … více na Wikidatech
Politická strana	Národní prokroková strana
Příbuzní	Juuso Kivimäki (sourozenec)
Funkce	předseda vlády Finska (1932–1936); poslanec Finského parlamentu; Minister of Justice of Finland
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Toivo Mikael Kivimäki (5. června 1886 Tarvasjoki - 6. května 1968) byl finský politik, představitel liberální Národní pokrokové strany (Kansallinen Edistyspuolue). Mezi 14. prosincem 1932 a 7. říjnem 1936 byl premiérem Finska, a stal se tak nejdéle sloužícím finským předsedou vlády meziválečné éry, pro niž byla jinak typická křehkost a krátkodobost kabinetů. Jeho kabinet byl nejdéle sloužící až do roku 1987. Byl rovněž ministrem vnitra (1928–1929), ministrem spravedlnosti (1931–1932), finským vyslancem v Berlíně (1940–1944) a vedoucím katedry občanského práva na Helsinské univerzitě (1931–1956). Původním povoláním byl právník a bankéř.

V roce 1946 byl Kivimäki spolu s půl tuctem dalších předních politiků postaven před soud kvůli „válečné odpovědnosti“. Stalo se tak pod tlakem vítězů druhé světové války, neboť Finsko za války, ohrožováno Sovětským svazem, spolupracovalo s Německem. Kivimäki byl odsouzen k pěti letům vězení poté, co byl shledán odpovědným za pokračovací válku. Provinit se měl především ve funkci velvyslance. Poté, co Finsko podepsalo Pařížské mírové smlouvy v roce 1947 a Finsko-sovětskou dohodu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci v roce 1948, byla mezinárodní situace vyhodnocena jako klidnější a Kivimäkimu byla udělena prezidentem milost. Vrátil se ke své práci na akademické půdě.

Jako předseda vlády Kivimäki usiloval o stabilizaci politické situace poté, co bylo poraženo fašistické povstání v Mäntsälä. Jeho cílem bylo "skandinavizovat" finskou zahraniční politiku a zejména mu šlo o sblížení se Švédskem, k němuž však kvůli napětí plynoucímu z jazykových sporů ve Finsku nedošlo. Jako vyslanec v Třetí říši si Kivimäki nedělal iluze o povaze nacistického režimu, nicméně spojenectví s Německem se mu jevilo jako klíčové pro to, aby Finsko odolalo agresi Rusů. Kivimäkimu se podařilo zvrátit původně protifinský postoj nacistického Německa a získat jeho podporu, ačkoli se Finsko vyhýbalo formálním smlouvám s nacistickým Německem až do června 1944. Během éry finlandizace byly jeho politika a osoba ožehavými tématy, k nimž se málokdo vyjadřoval. Roku 1965 mu nicméně vyšly paměti.^[1]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Toivo Mikael Kivimäki na anglické Wikipedii.

↑ GIVERHOLT, Helge. Toivo Mikael Kivimäki. Store norske leksikon [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Toivo Mikael Kivimäki na Wikimedia Commons

[1] GIVERHOLT, Helge. Toivo Mikael Kivimäki. Store norske leksikon [online]. [cit. 2023-11-07]. Dostupné online.

[1]

Premiéři Finska

	Pehr Evind Svinhufvud (1917–1918) • Juho Kusti Paasikivi (1918) • Lauri Ingman (1918–1919) • Kaarlo Castrén (1919) • Juho Vennola (1919–1920) • Rafael Erich (1920–1921) • Juho Vennola (1921–1922) • Aimo Cajander (1922) • Kyösti Kallio (1922–1924) • Aimo Cajander (1924) • Lauri Ingman (1924–1925) • Antti Tulenheimo (1925) • Kyösti Kallio (1925–1926) • Väinö Tanner (1926–1927) • Juho Sunila (1927–1928) • Oskari Mantere (1928–1929) • Kyösti Kallio (1929–1930) • Pehr Evind Svinhufvud (1930–1931) • Juho Sunila (1931–1932) • Toivo Mikael Kivimäki (1932–1936) • Kyösti Kallio (1936–1937) • Aimo Cajander (1937–1939) • Risto Ryti (1939–1940) • Johan Wilhelm Rangell (1941–1943) • Edwin Linkomies (1943–1944) • Antti Hackzell (1944) • Urho Castrén (1944) • Juho Kusti Paasikivi (1944–1946) • Mauno Pekkala (1946–1948) • Karl-August Fagerholm (1948–1950) • Urho Kaleva Kekkonen (1950–1953) • Sakari Tuomioja (1953–1954) • Ralf Törngren (1954) • Urho Kaleva Kekkonen (1954–1956) • Karl-August Fagerholm (1956–1957) • Vieno Johannes Sukselainen (1957) • Rainer von Fieandt (1957–1958) • Reino Kuuskoski (1958) • Karl-August Fagerholm (1958–1959) • Vieno Johannes Sukselainen (1959–1961) • Martti Miettunen (1961–1962) • Ahti Karjalainen (1962–1963) • Reino Ragnar Lehto (1963–1964) • Johannes Virolainen (1964–1966) • Rafael Paasio (1966–1968) • Mauno Koivisto (1968–1970) • Teuvo Aura (1970) • Ahti Karjalainen (1970–1971) • Teuvo Aura (1971–1972) • Rafael Paasio (1972) • Kalevi Sorsa (1972–1975) • Keijo Liinamaa (1975) • Martti Miettunen (1975–1977) • Kalevi Sorsa (1977–1979) • Mauno Koivisto (1979–1982) • Kalevi Sorsa (1982–1987) • Harri Holkeri (1987–1991) • Esko Aho (1991–1995) • Paavo Lipponen (1995–2003) • Anneli Jäätteenmäkiová (2003) • Matti Vanhanen (2003–2010) • Mari Kiviniemiová (2010–2011) • Jyrki Katainen (2011–2014) • Alexander Stubb (2014–2015) • Juha Sipilä (2015–2019) • Antti Rinne (2019) • Sanna Marinová (2019–2023) • Petteri Orpo (od 2023)		Státní znak Finska