Přeskočit na obsah

Václav Norbert Kinský

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
JUDr. Václav Norbert Kinský
32. český velkopřevor maltézských rytířů
Ve funkci:
2002 – 2004
PředchůdceJindřich František Schlik
NástupceKarel Eduard Paar
Velvyslanec Řádu maltézských rytířů u Maltské republiky
Narození21. března 1924
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí9. března 2008 (ve věku 83 let)
Pugnano
ItálieItálie Itálie
Choť(1948) Anna Maria dal Borgo-Netolická (1925–1980)
RodičeZdenko Radslav Kinský (1896–1975) a Eleonora, rozená Clam-Gallasová (1887–1967)
Děti1. Giovanni (* 1949)
2. Pio (* 1956)
Příbuzníbratr: Radslav Kinský (1928–2008)
sestra: Evženie Klotylda (Génilda) Kinská (1925–2023)
nevlastní bratr: Karel VI. Schwarzenberg (1911–1986)
nevlastní bratr: František Schwarzenberg (1913–1992)
děd: František Clam-Gallas (1854–1930)
babička: Marie Hoyos-Sprinzenstein (1858–1938)
děd: Oktavián Zdenko Kinský (1844–1932)
babička: Georgine Festetics von Tolna (1856–1934)
strýc: František Xaver Kinský (1875–1930)
OceněníŘád bílého dvojkříže 3. třídy (1998)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Norbert Kinský (celým jménem Václav Norbert Oktavian František Jiří Tassilo hrabě Kinský z Vchynic a Tetova; 21. března 1924 Praha – 9. března 2008 Pugnano, Itálie) byl příslušník chlumecké větve starobylého českého šlechtického rodu Kinských z Vchynic a Tetova, důstojník československé armády,[1] velvyslanec Řádu maltézských rytířů u Maltské republiky a dokonce velkopřevor českých maltézských rytířů (2002–2004).[2][3] V roce 1961 přidal k příjmení svých synů přídomek dal Borgo po své manželce, jež byla poslední příslušnicí svého rodu.[1][4] Po otci zdědil nárok na zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, který byl znárodněn komunistickým režimem. Po Sametové revoluci mu byl objekt i s okolními pozemky vrácen v restituci.

Život

[editovat | editovat zdroj]
Zrestituovaný hrad Kost

Narodil se 21. března 1924 v Praze jako první syn a první ze tří dětí Zdenka Radslava Kinského (1896–1975, pohřben ve Vídni) a jeho manželky Eleonory Schwarzenbergové, rozené Clam-Gallasové (1887–1967), která byla o osm let starší než její muž. Byl bratrem Karla VI. (1911–1986) a Františka Schwarzenberga (1913–1992) z prvního manželství matky a Radslava Kinského (1928–2008). Otec Zdenko Radslav podepsal v září 1938 a v září 1939 deklarace české a moravské šlechty na obranu československého státu a národa.

Zrestituovaný zámek Karlova Koruna

V dětství trávil Václav Norbert Kinský hodně času na Orlíku, který spravovala za nezletilého syna Karla Schwarzenberga jejich matka Eleonora.

Měl domácího učitele, ale chodil i do školy. Následně navštěvoval reálné gymnázium v Novém Bydžově.[5] Za války byl nuceně nasazený v ocelárně ve Vídeňském Novém Městě, kde se vyráběly součástky do letadel Messerschmitt. Zažil tam asi šedesát náletů. Později pracoval jako zemědělský dělník na statku u Vídně.[6] Na začátku roku 1945 uprchl a do konce války se schovával u nevlastního bratra v Čimelicích. Tam na konci války dělal tlumočníka z angličtiny.[7]

Po válce narukoval do milovického tankového učiliště,[pozn. 1] krátce poté nastoupil k jezdecké pěchotě do Pardubic[pozn. 2] a dálkově studoval podnikovou ekonomii na ČVUT v Praze.[9] V roce 1947 ukončil studium na vojenské akademii.[10] Ještě před Únorem 1948 odešel z armády.

Dne 20. února 1948 odcestoval do Itálie na svou svatbu, kde kvůli komunistickému převratu zůstal natrvalo. V Pise vystudoval, získal doktorát obchodních věd, navázal tak na dálkové studium vysoké školy v Československu.[1] Ze skladníka se vypracoval na obchodního ředitele v zahraničním oddělení italské firmy potravinového řetězce.[11]

Ovládal češtinu, angličtinu, italštinu a francouzštinu.[11]

Do Československa se vrátil na den přesně po 42 letech v roce 1990.[8] V roce 1992 zrestituoval zámek Karlova Koruna a pozemky v okolí.[12][13] Jeho syn Giovanni navíc zrestituoval hrad Kost jako dědictví po matce.[14] Norbertovi synové Giovanni and Pio Paolo Kinský dal Borgo v roce 2004 založili společnost Kinský dal Borgo, a. s., která spravuje rodinný majetek.[13]

Zemřel 9. března 2008 v Pugnanu v Itálii a tam byl také 12. března 2008 pohřben.

Manželství a rodina

[editovat | editovat zdroj]

Václav Norbert Kinský se oženil 3. července 1948 v Pugnanu u Pisy s Annou Marií dei Conti dal Borgo-Netolickou (4. července 1925 Pisa – 18. ledna 1980 Pugnano), poslední majitelkou hradu Kost, dcerou Paula Pia dal Borgo-Netolického a Margherity Montecuccoli degli Erri.[4] Poznali se už jako děti. V dětství se Anna Marie na Jičínsku naučila česky.[1][15] Její rodina odešla z Čech, když jí bylo devatenáct let.[11] Narodili se jim dva synové.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Velitelem světnice v Milovicích, kde spal, byl běžec Emil Zátopek.[8]
  2. ↑ V Pardubicích působila poslední jezdecká brigáda.[8]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c d DOČEKAL, Boris. Norbert Kinský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 15.
  2. ↑ Preceptoři, mistři, generální převorové, velkopřevorové, jejich náměstkové a prokurátoři v Čechách a v přivtělených zemích [online]. Řád Maltézských rytířů - České velkopřevorství, 2021-03-03. Dostupné online. 
  3. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 69
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 195. 
  5. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Paradoxy české šlechty. 2. vyd. Praha – Litomyšl: Paseka, 2013. 376 s. ISBN 978-80-7432-351-5. S. 44. Dále jen Paradoxy české šlechty. 
  6. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 50
  7. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 51
  8. ↑ a b c DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. S. 67. Dále jen Příběhy českých šlechticů. 
  9. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 53
  10. ↑ Paradoxy české šlechty, s. 52
  11. ↑ a b c Paradoxy české šlechty, s. 54
  12. ↑ JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. 
  13. ↑ a b O rodině Kinských [online]. Kinský dal Borgo, a. s. [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-31. 
  14. ↑ Hrad Kost [online]. www.kinskycastles.cz [cit. 2021-03-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-03-31. 
  15. ↑ Příběhy českých šlechticů, s. 68
  16. ↑ Kinsky [online]. Paul Theroff’s Royal Genealogy Site [cit. 2021-03-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ KRÁLOVÁ, Táňa. Proč aristokrat vyměnil Toskánsko [online]. denik.cz, 2016-07-07 (původně článek vyšel 6. prosince 2015 v Dotyku Styl Royal č. 12/2015) [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. 
  18. ↑ VITOVSKÁ, Ivana. Kinský dal Borgo: 'Chybí mi italští kamarádi. Ale v Čechách jsem spokojený' [online]. Hradecký deník.cz, 2016-01-31 [cit. 2019-01-22]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DOČEKAL, Boris. Norbert Kinský. In: Česká šlechta žije! : Xantypa speciál : mimořádné vydání z archivu Xantypy (1995-2012). Příbram: Kovohutě Příbram nástupnická, 2012. ISBN 978-80-260-7195-2. S. 15–17.
  • DOČEKAL, Boris. Příběhy českých šlechticů. Jihlava: Nakladatelství Listen, 2006. 176 s. ISBN 80-86526-19-4. Kapitola Slovo má soudruh hrabě. Hrabě Norbert Kinský. 
  • RICHTER, Karel. Sága rodu Kinských. [s.l.]: [s.n.], 2008. 144 + 16 s. barevné přílohy s. Dostupné online. ISBN 978-80-254-3592-2. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Norbert_Kinský&oldid=24120217“