Přeskočit na obsah

Wikipedista:Jenis/Pískoviště 4

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox Fotbalová reprezentace Česká fotbalová reprezentace reprezentuje Česko na mezinárodních fotbalových akcích (jako je mistrovství světa, Evropy a další) od roku 1993, kdy přímo navázala na učinkování Československé fotbalové reprezentace, která zanikla rozpadem Československa. Reprezentace je přímo řízena Fotbalovou asociací České republiky, založenou v roce 1901 pod názvem Český svaz fotbalový.[1]

Hlavním trenérem týmu je od 20. října 2009 čech Michal Bílek, který převzal reprezentaci od Ivana Haška po neúspěšné kvalifikaci o Mistrovství světa 2010.[2][3] Jeho asistenty jsou František Komňacký a Jakub Dovalil, trenér České fotbalové reprezentace do 21 let.[4] Manažerem týmu české reprezentace je Vladimír Šmicer.[3] V tomto složení působil realizační tým doposud jen při úspěšné kvalifikaci o Mistrovství Evropy 2012 a následném finálovém turnaji Mistrovství Evropy 2012 v Polsku a na Ukrajině.

Česká republika vznikla 1. ledna 1993 rozpadem Československa, ale Československá fotbalová reprezentace zanikla až 17. listopadu 1993, kdy v Bruselu zakončila, bezbrankovou remízou s Belgií, neúspěšnou kvalifikaci na Mistrovství světa 1994. Veškeré úspěchy dosažené československou fotbalovou reprezentací jsou obecně převáděny na následnickou českou reprezentaci.[5][6]

K největším úspěchům společné éry patří titul z vítězství na Mistrovství Evropy ve fotbale 1976, kdy Antonín Panenka rozhodl populárním dloubákem o vítězství v penaltovém rozstřelu finále nad Německem. Dále dvojnásobná finálová účast na Mistrovství světa ve fotbale (MS 1934 - prohra 1:2 po prodloužení s Itálií, MS 1962 - prohra 1:3 s vítěznou Brazílií),[5] či zisk zlaté medaile z Letních olympijských her 1980 a stříbrné medaile z Letních olympijských her 1964. Opomenout nesmíme ani dvě bronzové medaile z Mistrovství Evropy (1960, 1980) i nespočet úspěchů mládežnických kategorií, včetně vítězství na Mistrovství Evropy ve fotbale hráčů do 23 let v roce 1972.[5]

Ani po rozdělení a vzniku samostatné české reprezentace nemůžeme registrovat ústup ze slávy. Hned na první mezinárodní akci, kterou bylo Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, dokráčelo mužstvo do finále turnaje, kde podlehlo až v prodloužení Německu. Historicky prvním zlatým gólem zařídil českou prohru Oliver Bierhoff. Od rozdělení Československé reprezentace nechyběla ta česká ani na jednom z pěti finálových turnajů Mistrovství Evropy. V roce 2004 zde získal dělené bronzové medaile.

Na Mistrovství světa se český tým kvalifikoval prozatím jen jednou a v roce 2006 z toho bylo 3. místo v Základní skupině a nepostup do osmifinále. Za zmínku stojí i účast na Konfederačním poháru FIFA 1997, kam se tým kvalifikoval jako finalista EURO 1996, a z turnaje si odnesl skvělé 3. místo.[5]

Historie před vznikem

[editovat | editovat zdroj]

Československá reprezentace

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Československá fotbalová reprezentace

Fotbal se na českém a moravském území silně rozvinul v 90. letech 19. století, kam se datuje vznik nejstarčích klubů jako SK Slavia Praha (1892) či AC Sparta Praha (1893). Český fotbalový svaz pak vznikl roku 1901, jako organizace spojující již více jak dvacítku fotbalových klubů. V roce 1907 se stal členem FIFA, jako jeden z 18 prvních členů organizace.[1][7] První reprezentační utkání však odehrále reprezentace "Čech" už 1. dubna 1906 , a to proti reprezentaci "Uher" (duel skončil 1:1). Vzhledem k tomu, že oba tyto územní celky patřily pod Rakousko-Uhersko, nemůžeme tento, ani další ze čtyř vzájemných utkání s tímto soupeřem, označovat za mezistátní, ale pouze za mezinárodní.

Gianpiero Combi, kapitán Itálie při předzápasovém losu se svým Československým protějškem, kterým byl brankář František Plánička.

První mezistátní utkání tedy přišlo na řadu až 13. června 1908, kdy se reprezentace Čech utkala s Anglií. Na 11 let poslední mezinárodní duel skončil prohrou Čech 0:4.[8]

Dne 28. října 1918 byl v Praze byl vyhlášen samostatný československý stát a krátce na to vznikla i Československá fotbalová reprezentace. Dle některých pramenů odehrála první duel (přátelské utkání) roku 1919 proti Itálii (1:1),[9] ale oficiální zdroj uvádí jako první utkání Československé reprezentace to z Olympijských her 1920, kde reprezentace porazila Jugoslávii 7:0.[8] Na tomto turnaji, který neskončil pro tým dobře, se reprezentace dostala až do finále, ale po sporných rozhodnutích byla nakonec diskvalifikována. Od tohoto roku se ferkvence reprezentačních zápasů velmi zrychlila a staly se pravidelností.[8]

V červenci 1930 se v Uruguayji uskutečnil turnaj ozančený jako Mistrovství světa. Přihlásilo se celkem 13 zemí (9 z Amrického kontinentu a 4 z Evropy), ale Československo nebylo mezi nimi. Zvítězila domácí Uruguay, ale turnaj měl takový úspěch, že na ten další se přihlásilo hned 34 zemí z celého světa (vyjma Austrálie). V rámci zachování spravedlivého střídání se stěhovalo mistrovství do Itálie. Československo se kvalifikovalo mezi 16 účastníků Mistrovství světa 1934, a navíc poté, co prošlo nástrahami vyřazovacího systému, dospělo až do finále, kde narazilo na domácí Itálii. Obrovský úspěch nakonec nedoznal zlaté tečky, a poté co v 76. minutě poslal Československo do vedení Antonín Puč, dokázal pět minut před koncem utkání vyrovnat Orsi a v prodloužení rozhodl Schiavio. Československo dosáhlo titulu vicemistra světa.[10][11]

Josef Masopust, finalista Mistrovství světa ve fotbale 1962, střelec finálového gólu a držitel Zlatého míče 1962.

Na Mistrovství světa 1938 se Československo opět úspěšně kvalifikovalo, když v závěrečné fázi kvalifikace přesvědčivě vyřadilo Bulharsko. V osmifinále přešlo s výlsledkem 3:0 přes Nizozemsko, ale ve čtvrtfinále podlehlo v opakovaném zápase 1:2 Brazílii. Poté si vzala slovo Druhá světová válka a velký mezinárodní fotbal se na 12 let odmlčel.[10][11]

První tři poválečná mistrovství (1950, 1954, 1958) nedpřinesla československému fanouškovi mnoho radosti. Na první z nich se reprezentace nekvalifikovala vůbec a ve dvou dalších skončila již v základní skupině.[10][11]

Antonín Panenka, střelec rozhodující penalty ve finále Mistrovství Evropy 1976.

Mezitím se ještě roku 1957 stal Československý fotbalový svaz členem UEFA,[1] která uspořádala v roce 1960 první Mistrovství Evropy. Nutno podotknout, že reprezentace zanechala výborný dojem okořeněný významným úspěchem. Na finálový turnaj v Jugoslávii prošly z kvalifikace jen 4 týmy a ten Československý byl mezi nimi. Po semifinálovém vyřazení od Sovětského svazu, ukořistila Československá fotbalová reprezentace v utkání proti Francii bronz.[10]

Oč mrzutější byla předchozí tři Mistrovství světa, o to slastnější bylo Mistrovství světa ve fotbale 1962, které se konalo v Chile. Silná sestava Československé reprezentace předvedla skvělé výkony a po těsném postupu ze základní skupiny přešla postupně přes Maďarsko a Jugoslávii až do finále. Tam čekal obhájce titulu z Brazílie, se kterým už tým jeden zápas (0:0) na turnaji sehrál. V 15. minutě otevřel skóre pozdější držitel Zlatého míče 1962 Josef Masopust, ale soupeř kontroval třemi brankami a odsunul naši reprezentaci už podruhé do role vicemistra světa.[10][11] Na této akci poslední velký úspěch reprezentace. V roce 1964 přišla ještě stříbrná medaile na Olympijských hrách 1964 a Československý fotbal se ocitl na svém druhém, a možná nejvyšším, vrcholu.

Po třech medailových úspěších přišla chudá léta reprezentace, která ukončilo až Mistrovství Evropy 1976, které se konalo jako páté a zároveň poslední ve čtyřčleném počtu. Účast na závěrečném turnaji znamenala ne 75 % zisk medaile. Druhá účast na Mistrovství Evropy přinesla doposud jedinou velkou mezinárodní trofej pro naší reprezentaci. Antonín Panenka rozhodl populárním dloubákem o vítězství v penaltovém rozstřelu finále nad Německem. Slavný okamžik, který přinesl velký úspěch. Na Mistrovství Evropy 1980 pak získala naše reprezentace ještě jednou bronz a na Olympijských hrách 1980 přišel zisk zlatých olympijských medailí. Tyto úspěchy dodnes řadí Československou reprezentaci mezi vůbec nejúspěšnější reprezentace světa.

Rozpad Československé reprezentace 1993

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 došlo po vzájemné dohodě českých a slovenských státních představitelů k řízenému zániku Československa. Vzhledem k právě probíhající Kvalifikaci na Mistrovství světa ve fotbale 1994, nechtěli představitelé nově vzniklých Českomoravského a Slovenského fotbalového svazu, narušovat vývoj kvalifikace. Ta skončila neúspěšně, a tak její poslední utkání, které se konalo (symbolicky) 17. listopadu 1993 v Bruselu a Československo remizovalo s Belgií 0:0, bylo zároveň posledním utkáním v historii Československé fotbalové reprezentace.

Historie po vzniku

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační cyklus Mistrovství Evropy 1996

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996

Na Mistrovství světa 1994 tedy národní tým nepostoupil, takže se mohl plně věnovat nadcházející Kvalifikaci na EURO ´96. Historicky první zápas, hraný pod hlavičkou nově vzniklého Českomoravského fotbalového svazu, se uskutečnil 23. února 1994 v tureckém Istanbulu a soupeřem v přátelském utkání bylo domácí Turecko. Duel skončil jasným vítězstvím českého týmu 4:1, poté, co nejprve prohrával po proměněné penaltě, ale prvním gólem v historii samostatné reprezentace vyrovnal Jiří Novotný, kterého následoval Radoslav Látal a dvěma góly Horst Siegl.[12]

Starý Stadion Wembley hostil finále EURO 96 mezi Německem a Českou republikou

Poté následovala ještě čtyři přátelská utkání, mezi kterými bylo i první domácí, hranné na ostravských Bazalech. Soupeřem byla Litva a Česko zvítězilo vysokým skóre 5:3.[13] Samotná kvalifikace začala pro tým velmi dobře. Hned v prvním utkání porazila Maltu 6:1 a na dva roky stanovila novou rekordní výhru. Hattrickem se na vítězství podílel kanonýr Horst Siegl. Poté přišly dva bezgólové duely, přičemž ten s Maltou byl velmi bolestný a ohrozil šance postupu na závěrečný turnaj. Dvě vítězství nad Běluruskem a Nizozemskem však vrátili našemu výběru první pozici v 5. kvalifikační skupině. Další velkou komplikací byla porážka v Lucembursku, kde tým podlehl velkému outsiderovi 0:1. Stoprocentní úspěšnost v závěrečných 3 duelech nakonec pomohla ke konečnému vítězství ve skupině, kde o jediný bod předstihla Česká reprezentace druhé Nizozemsko i třetí Norsko a zajistila si přímý postup na Mistrovství Evropy ve fotbale 1996.

Závěrečný turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Mistrovství Evropy ve fotbale 1996

Přípravná utkání indikovala velmi solidní formu, ale los přisoudil české reprezentaci do základní skupiny, označené jako "Skupina smrti",[14] favorizovaný výběr Německa a silnou Itálii s Ruskem. Soupiska v čele s hvězdami domácí ligové soutěže, jako byli Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Vladimír Šmicer či Patrik Berger, byla doplněna o hvězdy typu kapitána Miroslava Kadlece.

Pavel Nedvěd, vycházející hvězda českého fotbalu byla jedním ze strůjců velkého úspěchu, jakým byla účast ve finále EURO 96.

Německo mělo vývoj úvodního zápasu zcela pod kontrolou a po půlhodině hry vstřelilo v krátkém časovém úseku dvě branky. Českému výběru se odpovědět nepodařilo a vidina postupu se znatelně oddálila. Ve druhém duelu proti Itálii musela reprezentace pro zachování postupových šancí nutně bodovat, ale úřadující vicemistr světa si nepřipouštěl nic jiného než výhru. Psychickou pohodu soupeře podlomil již v 5. minutě tvrdou střelou Pavel Nedvěd, ale Itálie v 18. minutě srovnala na 1:1. Výhru českému výběru přisoudil gólem z 35. minuty Radek Bejbl.

Situace před závěrečnými klání skupiny byla velmi vyrovnaná a šanci postoupit měly všechny čtyři týmy. Rusko, jako soupeř čechů, potřebovalo k postupu nutně zvítězit, nejlépe vyšším rozdílem. Česku stačila k jistotě postupu výhra, v případě remízy potřebovala nevýhru Itálie. Utkání jsme rozjeli fantasticky a po 18 minutách a gólech Jana Suchopárka a Pavla Kuky vedl český tým 2:0. Utkání dvou poločasů v nejnevhodnější okamžik předvedl výběr Ruska. V 85. minutě vývoj skóre otočil a naděje na postup česka se blížila k bodu mrazu. Jenže v 88. minutě zachránil šance týmu Vladimír Šmicer, který vyrovnal na konečných 3:3. Vzhledem k bezbrankové remíze Německa s Itálií a lepšímu vzájemnému utkání s druhým jmenovaným, proklouzl český výběr do čtvrtfinále turnaje.

Osud postavil české reprezentaci do cesty za první medailí od roku 1980 velmi silné Portugalsko, které se ziskem sedmi bodů ovládlo skupinu D. Tým s hvězdným Luisem Figem se nedokázal prosadit, a tak ve 53. minutě udeřil, jedním z nejhezčích gólů v historii Mistrovství Evropy, jakým byl jeho památný "lob" přes brankáře Vítora Baíu, Karel Poborský.[15] V 82. minutě byl vyloučen Radoslav Látal, ale soupeř ze závěrečného tlaku gól nevytěžil a česká reprezentace získala vítězstvím nejen postup do semifinále, ale i jistotu zisku první medaile od rozdělení Československé reprezentace.

O semifinálové soupeři rozhold souboj mezi Francií a Nizozemskem. Tento zápas skončil i po prodloužení bezbrankouvou remízou a na řadu tak přišel penaltový rozstřel. Ve čtvrté sérii zklamal Clarence Seedorf a do semifinále šla Francie. A podobný průběh mělo i semifinále s českou reprezentací a Francie si mohla znovu zopakovat penalty. Reprezentanti galského kohouta nastoupili v totožné sestavě jako proti Nizozemsku a pětice hráčů se opět nemýlila. Za taktéž stoprocentní česko skŕovali v tomto pořadí Kubík, Nedvěd, Berger, Poborský a Rada. Poté šel kopat Raynald Pedros, ale skvělý Petr Kouba jeho pokus zneškodnil a dal Miroslavu Kadlecovi možnost rozhodnout. Kapitán reprezentace se nemýlil a posunul česko do finále turnaje.[14]

Druhým finalistou se o tři hodiny později stalo Německo, které také až v penaltovém rozstřelu vyřadilo domácí Anglii. Jediný soupeř, kterému do té doby česká reprezentace na mistrovství podlehla. Poslední červnový den čekalo na finálový duel vyprodané Wembley. Ten začal zprvu opatrně a první poločas skončil bez vstřeleného gólu. V 58. minutě unikal zprava Karel Poborský a Matthias Sammer ho na hranici pokutového území fauloval. Italský sudí Pierluigi Pairetto nařídil pokutový kop, který následně proměnil Patrik Berger a češi se ujali vedení v zápase. V 69. minutě šel na hřiště Oliver Bierhoff a tento hráč o tři minuty později hlavou vyrovnal na 1:1. Tento stav zůstal i po 90 odehraných minutách a zápas dospěl do prodloužení. Krátce po jeho začátku se z otočky znovu trefil Oliver Bierhoff a jeho tečovanou střelu nedokázal zkrotit brankář Petr Kouba. Česká reprezentace podlehla svému soupeři prvním zlatým gólem v historii mezinárodní kopané a na turnaji získala skvělé stříbrné medaile.[14][16][17]

Vyřazovací fáze turnaje - zápasy České reprezentace

Šablona:Footballbox2 Šablona:Footballbox2 Šablona:Footballbox2

Reprezentační cyklus Mistrovství světa 1998

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 1998

Pořadatelství závěrečného turnaje Mistrovství světa 1998 získala s přehledem Francie a pro evropské země to byla opět velká motivace, zahrát si na "starém kontinentu". Los kavlifikace nebyl příliš milostivý a do šestičlenné kvalifikační skupiny 6, ze které postupoval jeden tým přímo a další do baráže, dostali češi velmi silné Španělsko, Jugoslávii a sílící tým Slovenska. Soupeři se rozjeli ke skvělým výkonům a po ztrátách svěřenců Dušana Uhrina v první polovině skupiny, kdy prohráli obě utkání s Jugoslávií (0:1, 1:2) a v duelech se Španělskem získali jen jeden bod (0:0, 0:1), ztratila téměř Česká reprezentace šanci na postup na závěrečný turnaj. Ke zlepšení dojmu nepomohla ani tři vítězství v řadě, která přišla v závěru kvalifikace. Český tým získal v 10 utkáních jen 16 bodů, na barážové druhé místo ztratil propastných 7 bodů a obsadil třetí místo bez bodového náskoku na čtvrté Slovensko. Účast na Mistrovství světa ve fotbale 1998 si tedy nevybojoval.

Konfederační pohár 1997

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Konfederační pohár FIFA 1997

Po neúspěšné kvalifikaci na světový šampionát, dostala Česká reprezentace možnost zpravit si chuť na "svátečním turnaji". Na ten se kvalifikují jen vítězové velkých mezinárodních turnajů, kterými jsou Mistrovství světa, Copa América, Africký pohár národů, Mistrovství Asie, Zlatý pohár CONCACAF, Oceánský pohár národů a Mistrovství Evropy. Celkem tedy osm vítězných reprezentací z celého světa.

Česko sice nevyhrálo ani jeden z těchto turnajů ani nebylo pořadatelem Poháru FIFA, ale jako finalista byla první volbou pro náhradu za Mistra Evropy 1996 – Německo, které účast odmítlo.[18] Los přisoudil svěřencům trenéra Dušana Uhrina do základní skupiny zdatné, ale nikoliv nehratelné soupeře. V prvním utkání měli dlouho nakročeno k vítězství poté, co dvakrát skóroval Vladimír Šmicer, ale Jihoafrická republika (vítěz Afrického poháru národů) v 86. minutě vyroval a česi získali jen bod za remízu 2:2. Po zápase s Uruguayí (vítěz Copa América), který Česi i přes gól Horsta Siegla prohráli 1:2, nebyly postupové šance velké, ale díky příznivým okolnostem "stačilo" porazit v posledním utkání Spojené arabské emiráty. Česká reprezentace v utkání zazářila a po hattricku Vladimíra Šmicera a dvou gólech Pavla Nedvěda zvítězila vysoko 6:1 a se čtyřmi body obsadila postupové druhé místo ve Skupině B.

V semifinále však vystavyla českému výběru jasnou stopku silná Brazílie, která po Mistrovství světa 1994, nakonec zvítězila v této soutěži. K výsledku 0:2 z českého pohledu, přispěli rovnoměrně Ronaldo a Romário. Společnými silami, kdy každý přispěl 3 góly ovládli i následné finále. Český výběr čekal souboj o 3. místo, kde čekala opět Uruguay, a odveta za duel ve skupině se vyvedla na výbornou. V 63. minutě vstřelil vítězný gól Edvard Lasota a "přiklepl" Česku bronzovou medaili. Takto tedy skončilo velmi úspěšné čtyřleté působení trenéra Dušana Uhrina, navždy "orazítkovaného" jako stříbrného z Wembley,[19] na němž jedinou kaňkou zůstává nepostup na Mistrovství světa 1998.

Reprezentační cyklus Mistrovství Evropy 2000

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2000.

Novým trenérem reprezentace se stal Jozef Chovanec, tehdejší kouč týmu AC Sparta Praha a ještě v roce 1995 aktivní hráč tohoto klubu. Jeho premiéru na lavičce národního týmu obstaralo přátelské utkání s Irskem, které se uskutečnilo 25. března 1998 v Olomouci. Češi v něm otočili nepříznivý vývoj a nakonec se radovali z výhry 2:1, čímž odstartovali velmi úspěšné období.[20] Kvalifikaci na Mistrovství Evropy, v níž nenarazili na nejsilnější soupeře, zvládli bravurně. Zvítězili ve vešech deseti utkáních a získali plý počet 30 bodů při skóre 26–5. Zajistili si přímý postup na EURO 2000 s tím, že byli jediným klubem, který byl v kvalifikaci 100%.

Velkou měrou k tomu přispělo i složení týmu. K jeho "kostře", kterou tvořili úspěšní reprezentanti z Mistrovství Evropy 1996 (Vladimír Šmicer, Pavel Nedvěd, Karel Poborský, Patrik Berger a další) se přidal dlouho opomíjený útočník Jan Koller. Hráč, který u A-týmu reprezentace debutoval až v téměř 26 letech, se na postupu podílel 6 brankami. Přitom, do kvalifikace se zapojil až ve 4. utkání proti Litvě. Jako střídající hráč, kterému mnohdy stačilo i 20 minut z utkání, skóroval proti Skotsku i Estonsku a postupně se propracoval až do základní sestavy, kde se později stal jedním z hlavních stavebních kamenů týmu. Jeho celková kvalifikační bilance byla více než dobrá. Odehrál 6 utkání (celkem 300 minut) a vstřelil 6 branek, tudíž na vstřelení branky mu stačilo pouhých 50 minut hry.[21]

Očekávání byla veliká, ale bezbřehý optimismus krotila nevyvedená přátelská utkání během kvalifikace. Čekalo se, jak reprezentace obstojí proti věhlasnějším a hlavně silnějším soupeřům, než jaké potkala v kvalifikační skupině.

Závěrečný turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Mistrovství Evropy ve fotbale 2000.

Reprezentační cyklus Mistrovství světa 2002

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2002.

Reprezentační cyklus Mistrovství Evropy 2004

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2004.

Závěrečný turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Mistrovství Evropy ve fotbale 2004.

Reprezentační cyklus Mistrovství světa 2006

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2006.

Závěrečný turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Mistrovství světa ve fotbale 2006.
Česká fotbalová reprezentace zahajuje utkání na MS 2006 proti týmu Ghany
Druhý zápas České fotbalové reprezentace na MS 2006 proti týmu Ghany. Zleva: Rosický, Nedvěd, Plašil,Galásek, Jankulovski, Poborský

Reprezentační cyklus Mistrovství Evropy 2008

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2008.

Závěrečný turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Mistrovství Evropy ve fotbale 2008.

Reprezentační cyklus Mistrovství světa 2010

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2010.

Reprezentační cyklus Mistrovství Evropy 2012

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2012.

Závěrečný turnaj

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Mistrovství Evropy ve fotbale 2012.

Reprezentační cyklus Mistrovství světa 2014

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také na stránce Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014.

Mezistátní utkání české fotbalové reprezentace

[editovat | editovat zdroj]
Nizozemsko, s 9 souboji prozatím nejčastější soupeř České reprezentace.
Související informace naleznete také na stránce Mezistátní utkání české fotbalové reprezentace.

Během své více než osmnáctileté existence odehrála reprezentace České republiky 207 utkání (k 01.06.2012) proti reprezentacím ze všech 6 kontinentů. Nejvíce pak proti evropským zemím.[8] Své první utkání odehrála 23. února 1994 v tureckém Istanbulu, kde porazila domácí Turecko 4:1. Nejčastějším soupeřem od tohoto data je ale Nizozemsko, se kterým už češi odehráli 9 utkání s vyrovnanou bilancí 3 výher, 3 remíz a 3 porážek. Další v pořadí jsou s osmi souboji Slovensko a Dánsko. Pokud bychom brali v potaz i utkání Československé reprezentace, odehráli jsme nejvíce utkání, celkem 41, s Maďarskem.[22]

Nejhorší bilanci v rámci samostatné reprezentace máme se Španělskem (0–2–2) a s Německem (2–0–4). To nás zároveň porazilo v nejvýznamnějším utkání samostatné české reprezentace, a to ve finále Mistrovství Evropy 1996. Naopak nejlepší bilanci má česká fotbalová reprezentace s Běloruskem, které nezískalo v 5 vzájemných duelech ani bod.[8]

Zatím poslední premiéru s některou reprezentací zažil český výběr v listopadu 2011, kdy ve dvojzápasové baráži o Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 narazil na mladou reprezentaci Černé Hory. Boj o postup zvládl úspěšně a po výsledcích 2:0 a 1:0 postoupil na závěrečný turnaj.

Seznam reprezentačních utkání podle let
1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013

Domácí stadion

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Stadiony české fotbalové reprezentace
Stadion Sparty na Letné, neboli Generali Arena, je s 35 duely nejvyužívanější stadion pro domácí zápasy reprezentace.

Česká reprezentace nemá typický Národní stadion, tak jak je tomu v některých fotbalově vyspělých zemích jako je například Anglie, na kterém by odehrála velkou většinu domácích utkání. Důvodů je několik. V Česku se nenachází žádný stadion, který by svou komfortností a kapacitou převyšoval ostatní. O výstavbě nového Národního stadionu se uvažuje již od roku 1996, ale především z nedostatku finančních prostředků k ní prozatím nedošlo.[23] V roce 2006 bylo rozhodnuto, že nový stadion bude stát na místě dnešní Generali Areny, ale stavba, která měla být dokončena roku 2010, doposud nezačala.[24] Nyní již není ani jisté místo, kde by mohl stát a stává se předmětem různých debat a anket fotbalových nadšenců.[25]

Fotbalová asociace České republiky se prozatím vydala cestou hostitelství jednotlivých utkání české reprezentace. Podle významu utkání a předpokládaného diváckého zájmu se předem určí na jakém stadionu zápas proběhne. Od roku 1994, kdy byl odehrán první zápas samostatné české reperezentace, hostilo tato utkání celkem 15 stadionů v 11 městech. Z toho 9 stadionů více než jedenkrát.[8]

Ke 31. červenci 2012 odehrál český výběr celkem 84 soutěžních a mezinárodních přátelských domácích utkání. Nejčastějším hostitelem je s 35 starty pražská Generali Arena,[8] kde se (až do roku 2008) konala ta nejvýznamější reprezentační klání. Od května 2008 se o tato privilegia dělí se Synot Tip Arénou, která stojí taktéž v Praze. Druhým nejvyužívanějším stadionem jsou teplická Stínadla, kde se doposud sehrálo 19 utkání.[8] Poslední zápas zde byl však sehrán již v srpnu 2009. S výstavbou a rekonstrukcí dalších stadionů přibývá i možností, kde pořádat utkání reprezentace. Zatím posledním vážným kandidátem je nově vystavěná Doosan Arena v Plzni.

Barvy a dresy

[editovat | editovat zdroj]

Tradiční dresy

V souladu s tradicí Státních barev České republiky, nese i reprezentační dres tyto barvy. Podobně jako Hokejová reprezentace České republiky, má i ta fotbalová dvě odlišné sady dresů. Na těch domácích převažuje červená barva, doplňovaná modrou, v historii mnohdy s modrými trenkami. Naopak venkovní dres byl vždy převážně bílý a modrá barva se používala jen pro případ nutnosti odlišení od soupeře. Nynější dresy, vytvořené pro Mistrovství Evropy ve fotbale 2012, používají modrou barvu jen jako ryze doplňkovou.

V historii, zejména v období Československa, používala reprezentace různé kombinace barev. Na Mistrovství světa 1934 měla jednu kombinaci v červených dresech a bílých trenkách. Druhá byla pouze bílá. Do slavného finále Mistrovství světa 1962, proti Brazílii, nastoupili zase v bílých dresech a červených trenkách.[11] Mezi lety 1994 - 2010 měly trenky u domácího dresu vždy odlišnou barvu než samotný dres. S dresem pro EURO 2012 toto tabu padlo.

Ještě větším a mnohem diskutovanějším zásehem bylo odebrání velkého státního znaku, který byl součástí obou dresů po celou historii reprezentace. Po vzoru okolních zemí, nahradila v roce 2011 Fotbalová asociace České republiky velký státní znak malým logem asociace.[26]

Dresy, stejně jako ostatní textil, dodává reprezentaci oděvní koncern Puma, který je zodpovědný i za design dresů.[27]

Poslední reprezentační dresy

[editovat | editovat zdroj]
Tradiční
2004 – 2005
2006 – 2007
2007 – 2009
2010 – 2011
2011 –

Uplynulé soutěžní akce

[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikace na EURO 2012

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 – skupina I

Česká reprezentace obsadila ve Skupině I druhé místo, které ji posunulo do Baráže o EURO 2012. K tomu jí pomohlo několik příznivých výsledků v utkáních největších soupeřů i vydřená remíza 1:1 ve venkovním zápase proti Skotsku.

Tým Z V R P GV GI +/- B
Španělsko Španělsko 8 8 0 0 26 6 +20 24
Česko Česko 8 4 1 3 12 8 +4 13
Skotsko Skotsko 8 3 2 3 9 10 -1 11
Litva Litva 8 1 2 5 4 13 -9 5
Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko 8 1 1 6 3 17 -14 4
  Česko Lichtenštejnsko Litva Skotsko Španělsko
Česko Česko – 2–0 0–1 1–0 0–2
Lichtenštejnsko Lichtenštejnsko 0–2 – 2–0 0–1 0–4
Litva Litva 1–4 0–0 – 0–0 1–3
Skotsko Skotsko 2–2 2–1 1–0 – 2–3
Španělsko Španělsko 2–1 6–0 3–1 3–1 –

Barážové dvojutkání

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Kvalifikace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2012 – baráž

Dvě barážová vítězství, s celkovým skóre 3–0, posunula Českou republiku na Mistrovství Evropy ve fotbale 2012. Šablona:Footballbox2 Šablona:Footballbox2

Mistrovství Evropy 2012

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Mistrovství Evropy ve fotbale 2012
Tým Z V R P VG IG +/- B
Česko Česko 3 2 0 1 4 5 −1 6
Řecko Řecko 3 1 1 1 3 3 0 4
Rusko Rusko 3 1 1 1 5 3 +2 4
Polsko Polsko 3 0 2 1 2 3 −1 2

Nadcházející soutěžní akce

[editovat | editovat zdroj]

Kvalifikace na Mistrovství světa 2014

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Kvalifikace na Mistrovství světa ve fotbale 2014
Tým Z V R P VG IG +/- B
Itálie Itálie 0 0 0 0 0 0 0 0
Dánsko Dánsko 0 0 0 0 0 0 0 0
Česko Česko 0 0 0 0 0 0 0 0
Bulharsko Bulharsko 0 0 0 0 0 0 0 0
Arménie Arménie 0 0 0 0 0 0 0 0
Malta Malta 0 0 0 0 0 0 0 0
  Arménie Bulharsko Česko Dánsko Itálie Malta
Arménie Arménie – 11.10.´13 26.03.´13 10.09.´13 12.10.´12 22.03.´13
Bulharsko Bulharsko 11.09.´12 – 15.10.´13 12.10.´12 07.09.´12 07.06.´13
Česko Česko 06.09.´13 16.10.´12 – 22.03.´13 08.06.´13 12.10.´12
Dánsko Dánsko 11.06.´13 26.03.´13 08.09.´12 – 11.10.´13 15.10.´13
Itálie Itálie 15.10.´13 06.09.´13 10.09.´13 16.10.´12 – 01.09.´12
Malta Malta 07.09.´12 10.09.´13 11.10.´13 06.09.´13 26.03.´13 –

Zápasy

[editovat | editovat zdroj]

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Šablona:Footballbox

Soupiska reprezentace

[editovat | editovat zdroj]
Nominace fotbalové reprezentace na Mistrovství Evropy ve fotbale 2012[28]

Údaje jsou aktuální k 30. červnu 2012.[29]

0Čís.0 Poz. Hráč Datum narození (věk) Záp. Góly Klub
1
B
Petr Čech 20. května 1982 (30)
94
0
Anglie Chelsea FC
16
B
Jan Laštůvka 7. července 1982 (29)
1
0
Ukrajina FC Dněpr Dněpropetrovsk
23
B
Jaroslav Drobný 18. října 1979 (32)
6
0
Německo Hamburger SV
2
O
Theodor Gebre Selassie 24. prosince 1986 (25)
14
0
Česko FC Slovan Liberec
3
O
Michal Kadlec 13. prosince 1984 (27)
38
8
Německo Bayer 04 Leverkusen
4
O
Marek Suchý 29. března 1988 (24)
4
0
Rusko FC Spartak Moskva
5
O
Roman Hubník 6. června 1984 (28)
23
2
Německo Hertha BSC
6
O
Tomáš Sivok 15. září 1983 (28)
30
3
Turecko Beşiktaş JK
8
O
David Limberský 6. října 1983 (28)
12
0
Česko FC Viktoria Plzeň
12
O
František Rajtoral 12. března 1986 (26)
5
0
Česko FC Viktoria Plzeň
9
Z
Jan Rezek 5. května 1982 (30)
16
3
Kypr Anorthosis Famagusta FC
10
Z
Tomáš Rosický Kapitán 4. října 1980 (31)
87
20
Anglie Arsenal FC
11
Z
Milan Petržela 19. června 1983 (29)
11
0
Česko FC Viktoria Plzeň
13
Z
Jaroslav Plašil 5. ledna 1982 (30)
75
6
Francie FC Girondins de Bordeaux
14
Z
Václav Pilař 13. října 1988 (23)
13
3
Německo VfL Wolfsburg
17
Z
Tomáš Hübschman 4. září 1981 (30)
47
0
Ukrajina FC Šachtar Doněck
18
Z
Daniel Kolář 27. října 1985 (26)
13
1
Česko FC Viktoria Plzeň
19
Z
Petr Jiráček 2. března 1986 (26)
12
3
Německo VfL Wolfsburg
22
Z
Vladimír Darida 8. srpna 1990 (21)
3
0
Česko FC Viktoria Plzeň
7
Ú
Tomáš Necid 13. srpna 1989 (22)
26
7
Rusko PFC CSKA Moskva
15
Ú
Milan Baroš 28. října 1981 (30)
93
41
Turecko Galatasaray SK
20
Ú
Tomáš Pekhart 26. května 1989 (23)
13
0
Německo 1. FC Norimberk
21
Ú
David Lafata 18. září 1981 (30)
19
3
Česko FK Baumit Jablonec

Širší reprezentační kádr

[editovat | editovat zdroj]
Hráči nominovaní k reprezentačnímu utkání v posledních 12 měsících.
Poz. Hráč Datum narození Záp. Góly Klub Poslední utkání
B
Tomáš Grigar 1. února 1983
2
0
Česko Teplice Izrael Izrael, květen 2012
B
Aleš Hruška 23. listopadu 1985
0
0
Česko Příbram Skotsko Skotsko, září 2011
O
Daniel Pudil 27. září 1985
23
2
Itálie AC Cesena Izrael Izrael, květen 2012
O
Zdeněk Pospěch 14. prosince 1978
31
2
Německo 1. FSV Mainz 05 Černá Hora Černá Hora, listopad 2011
Z
Jan Rajnoch 30. září 1981
15
0
Turecko Sivasspor Irsko Irsko, únor 2012
Z
Marek Matějovský 20. prosince 1981
15
1
Česko Sparta Praha Černá Hora Černá Hora, listopad 2011
Z
Kamil Vacek 18. května 1987
6
0
Itálie Chievo Litva Litva, říjen 2011
Z
Marcel Gecov 1. ledna 1988
1
0
Anglie Fulham FC Norsko Norsko, srpen 2011
Z
Jan Polák 14. března 1981
57
7
Německo VfL Wolfsburg Norsko Norsko, srpen 2011
Ú
Jiří Štajner 27. května 1976
37
4
Česko FC Slovan Liberec Irsko Irsko, únor 2012
Ú
Martin Fenin 16. dubna 1987
16
3
Německo FC Energie Cottbus Černá Hora Černá Hora, listopad 2011

Soupisky reprezentace na předchozích velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Hlavní článek: Seznam českých fotbalových reprezentantů
Mistrovství světa ve fotbale
Mistrovství Evropy ve fotbale

Mezinárodní turnajové akce

[editovat | editovat zdroj]
Turnajovou účast před rokem 1994 najdete na: Československá fotbalová reprezentace

Mistrovství světa ve fotbale

[editovat | editovat zdroj]
Mistrovství světa ve fotbale
Turnaj Umístění Z V R P VG OG Soupiska Trenér
Francie 1998 nepostoupili z kvalifikace Dušan Uhrin
Jižní Korea Japonsko 2002 nepostoupili z kvalifikace Jozef Chovanec
Německo 2006 Základní skupina (3. místo) 3 1 0 2 6 9 soupiska Karel Brückner
Jižní Afrika 2010 nepostoupili z kvalifikace Petr Rada, Ivan Hašek
Celkem 1 účast 3 1 0 2 6 9 Medaile : —

Mistrovství Evropy ve fotbale

[editovat | editovat zdroj]
Mistrovství Evropy ve fotbale
Turnaj Umístění Z V R P VG OG Soupiska Trenér
Anglie 1996 Stříbrná medaile   Finalista 6 3 1 2 7 8 soupiska Dušan Uhrin
Belgie Nizozemsko 2000 Základní skupina (3. místo) 3 1 0 2 3 3 soupiska Jozef Chovanec
Portugalsko 2004 Bronzová medaile   Semifinalista 5 4 0 1 10 5 soupiska Karel Brückner
Rakousko Švýcarsko  2008 Základní skupina (3. místo) 3 1 0 2 4 6 soupiska Karel Brückner
Polsko Ukrajina 2012 Čtvrtfinále 4 2 0 2 4 6 Michal Bílek
Celkem 5 účastí 21 11 1 9 28 28 Medaile :    Stříbrná medaile Bronzová medaile

Letní olympijské hry

[editovat | editovat zdroj]
Letní olympijské hry
Turnaj Umístění Z V R P VG OG Soupiska Trenér
USA 1996 nepostoupili do závěrečného turnaje Ivan Kopecký
Austrálie 2000 Základní skupina (4. místo) 3 0 2 1 5 6 soupiska Karel Brückner
Řecko 2004 nepostoupili do závěrečného turnaje Verner Lička
Čína 2008 nepostoupili do závěrečného turnaje Ladislav Škorpil
Spojené království 2012 nepostoupili do závěrečného turnaje Jakub Dovalil
Celkem 1 účast 3 0 2 1 5 6 Medaile : —

Konfederační pohár FIFA

[editovat | editovat zdroj]
Konfederační pohár FIFA
Turnaj Umístění Z V R P VG OG Soupiska Trenér
Saúdská Arábie 1997 Bronzová medaile   Vítěz duelu o bronz 5 2 1 2 10 7 soupiska Dušan Uhrin
Celkem 1 účast 5 2 1 2 10 7 Medaile :    Bronzová medaile

Menší mezinárodní turnaje

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj Umístění Z V R P VG OG Trenér
Maroko King Hassan II International Cup 1996 [30] Stříbrná medaile   2. místo 2 1 1 0 3 2 Dušan Uhrin
Japonsko Kirin Cup 1998 [31] Zlatá medaile   Vítěz 2 1 1 0 1 0 Jozef Chovanec
Hongkong Carlsberg Cup 2000 [32] Zlatá medaile   Vítěz 1 1 0 0 2 1 Jozef Chovanec
Spojené arabské emiráty UAE International Cup 2009 [33] 4. místo 2 0 1 1 0 2 Michal Bílek
Japonsko Kirin Cup 2011 [34] Zlatá medaile   Vítěz 2 0 2 0 0 0 Michal Bílek

Reprezentační úspěchy

[editovat | editovat zdroj]
Včetně úspěchů dosažených Československou fotbalovou reprezentací.
Stříbrná medaile Finalista: (2) — 1934, 1962
Vítěz: (1) — 1976
Stříbrná medaile Finalista: (1) — 1996
Bronzová medaile Vítěz o Bronz/ Semifinalista: (3) — 1960, 1980, 2004
Zlatá olympijská medaile Vítěz: (1) — 1980
Stříbrná olympijská medaile Finalista: (1) — 1964
Bronzová medaile Vítěz o Bronz: (1) — 1997

Úspěchy mládežnických reprezentací

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace U–21 (do roku 1976 jako U–23)*
Zlatá medaile Vítěz: (2) — 1972*, 2002
Stříbrná medaile Finalista: (1) — 2000
Bronzová medaile Semifinalista: (1) — 2011
Reprezentace U–20
Stříbrná medaile Finalista: (1) — 2007
Reprezentace U–19
Stříbrná medaile Finalista: (4) — 1982*, 1983*, 2001*, 2011
Bronzová medaile Semifinalista: (1) — 2008
Reprezentace U–17
Stříbrná medaile Finalista: (1) — 2006
Reprezentace U–16
Zlatá medaile Vítěz: (1) — 1990
Stříbrná medaile Finalista: (1) — 2000
Bronzová medaile Vítěz o Bronz: (1) — 1993

Významné hráčské statistiky

[editovat | editovat zdroj]
Související informace najdete v Seznamu českých fotbalových reprezentantů

Informace jsou aktuální k 30. červnu 2012, započítány jsou i starty za Československo.[29]

Hráči s nejvíce starty v národním týmu

[editovat | editovat zdroj]

Hráči se stejnou hodnotou jsou řazeni chronologicky od "starších" reprezentantů.[35]

Poř. Jméno Kariéra Zápasy Góly
1. Karel Poborský 1994–2006 118 8
2. Petr Čech 2002 – dodnes 94 0
3. Milan Baroš 2001–2012 93 41
4. Jan Koller 1999–2009 91 55
Pavel Nedvěd 1994–2006 91 18
6. Zdeněk Nehoda 1971–1987 90 31
7. Tomáš Rosický 2000 − dodnes 87 20
8. Pavel Kuka 1990–2001 87 29
9. Jiří Němec 1990–2001 84 1
10. Vladimír Šmicer 1993–2005 81 27

Aktivní hráči jsou označeni tučně

Nejlepší střelci

[editovat | editovat zdroj]
Zdroj: Oficiální stránky FAČR.[36]
Poř. Jméno Kariéra Góly Zápasy
1. Jan Koller 1999–2009 55 91
2. Milan Baroš 2001–2012 41 93
3. Antonín Puč 1926−1939 35 61
4. Zdeněk Nehoda 1971–1987 31 90
5. Pavel Kuka 1990–2001 29 87
Oldřich Nejedlý 1931–1939 29 44
7. Josef Silný 1925–1934 28 50
8. Vladimír Šmicer 1993–2005 27 81
9. Adolf Scherer 1958–1964 22 36
František Svoboda 1926–1937 22 43
Dále jen reprezentanti Česka
11. Tomáš Rosický 2000 – dodnes 20 87
12. Patrik Berger 1994–2001 18 44
Pavel Nedvěd 1994–2006 18 91
18. Vratislav Lokvenc 1995–2006 14 74

Aktivní hráči jsou označeni tučně
Hráči, kteří hráli pouze za Československou reprezentaci jsou označeni kurzívou

Trenéři

[editovat | editovat zdroj]
Statistika aktuální k 30. červnu 2012.[8]
Trenér Období Z V R P %
Česko Dušan Uhrin 1994 – 1998 48 27 11 10 67,7%
Česko Jozef Chovanec 1998 – 2001 45 27 7 11 67,8%
Česko Karel Brückner 2001 – 2008 76 50 13 13 74,3%
Česko Petr Rada 2008 – 2009 8 2 4 2 50%
Česko František Straka 1 2009 1 1 0 0 100%
Česko Ivan Hašek 2 2009 5 3 2 0 75%
Česko Michal Bílek 2009 – doposud 29 12 6 11 51,7%
Poznámky

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b c Informace o FAČR [online]. FAČR [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. 
  2. ↑ Hašek vybral a Bílek přijal. Bude trénovat reprezentaci [online]. aktuálně.cz, 20. října 2009 [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Realizační tým ČR "A" [online]. FAČR [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ REPREZENTACE 21 - realizační tým [online]. FAČR [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d FAČR — NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY [online]. FAČR [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. 
  6. ↑ Czech Republic [online]. FIFA [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ ŽURMAN, Oldřich. Zlatá kniha kopané. Praha: OLYMPIA, 1972. 384+92 s. 27-026-72. Kapitola Spojené národy fotbalové, s. 23. 
  8. ↑ a b c d e f g h i Statistiky reprezentace - všechna utkání [online]. FAČR [cit. 2012-06-15]. Dostupné online. 
  9. ↑ ŽURMAN, Oldřich. Zlatá kniha kopané. Praha: OLYMPIA, 1972. 384+92 s. 27-026-72. Kapitola Mezistátní utkání Československa, s. 359-362. 
  10. ↑ a b c d e ŽURMAN, Oldřich. Zlatá kniha kopané. Praha: OLYMPIA, 1972. 384+92 s. 27-026-72. Kapitola Historie světových mistrovství, s. 30-203. 
  11. ↑ a b c d e VYHLÍDAL, František; KŘÍŽ, František. Kronika Mistrovství světa ve fotbale 1930-2006. Český Těšín: Miloš Vognar M&V, 2006. ISBN 80-86771-18-0. S. 15–400. 
  12. ↑ Zápis o utkání č. 509/1 TUR - CZE [online]. FAČR [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 
  13. ↑ Zápis o utkání č. 511/3 CZE - LIT [online]. FAČR [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c FELT, Karel. Hoši, děkujeme! S Brücknerem na EURO. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. 149 s. ISBN 80-7181-976-X. Kapitola Zlato, stříbro a dva bronzy, s. 146–149. 
  15. ↑ Poborský lob puts Czechs into semi-finals [online]. UEFA, 6. října 2003 [cit. 2012-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ Bierhoff hero of Germany's EURO '96 win [online]. UEFA, 6. října 2003 [cit. 2012-06-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Kadlec: Zaplaťpánbůh, že tenkrát nebyl bulvár [online]. Česká televize, 5. června 2012 [cit. 2012-06-25]. Dostupné online. 
  18. ↑ FIFA Confederations Cup Saudi Arabia 1997 [online]. FIFA [cit. 2012-06-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Dušan Uhrin starší, stříbrný z Wembley, končí s trénováním [online]. Televize Nova, 25. srpna 2009 [cit. 2012-06-23]. Dostupné online. 
  20. ↑ Zápis o utkání č. 557/49 CZE - IRL [online]. FAČR [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 
  21. ↑ Jan Koller - profil hráče [online]. FAČR [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 
  22. ↑ Statistiky reprezentace - soupeři [online]. FAČR [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. 
  23. ↑ Bude mít Česká republika Národní fotbalový stadion? [online]. stadiony.cz [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  24. ↑ Národní fotbalový stadion bude na Letné [online]. iDnes.cz/ Fotbal, 17. května 2006 [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  25. ↑ Národní fotbalový stadion [online]. Národní fotbalový stadion [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  26. ↑ Na dresech chybí orlice. Jde o boj proti padělkům [online]. lidovky.cz, 9. listopadu 2011 [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  27. ↑ Reprezentace představila nové dresy, má i nové obleky [online]. Česká televize, 27. února 2012 [cit. 2012-07-03]. Dostupné online. 
  28. ↑ Rosický makes the cut with Czechs [online]. UEFA, 29. května 2012 [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ a b Reprezentanti - seznam [online]. FAČR [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. 
  30. ↑ King Hassan II Tournament 1996 [online]. rsssf.com [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Kirin Cup 1998 [online]. rsssf.com [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. ↑ Zápis o utkání č. 578/70 CZE - MEX [online]. FAČR [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. 
  33. ↑ UAE International Cup 2009 na En.wikipedii (anglicky)
  34. ↑ Kirin Cup 2011 - Japan [online]. Football planet [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  35. ↑ Statistiky reprezentace - dle počtu utkání [online]. FAČR [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. 
  36. ↑ Statistiky reprezentace - střelci dle gólů [online]. FAČR [cit. 2012-06-17]. Dostupné online. 
  37. ↑ Strakovu premiéru na lavičce reprezentace zachránil až Necid [online]. Lidové noviny, 5. června 2009 [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 
  38. ↑ Hašek posadil na lavičku reprezentace sám sebe. Brückner bude poradcem [online]. Hospodářské noviny, 7. července 2009 [cit. 2012-06-16]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • VYHLÍDAL, František; KŘÍŽ, František. Kronika Mistrovství světa ve fotbale 1930-2006. Český Těšín: Miloš Vognar M&V, 2006. ISBN 80-86771-18-0. S. 419. 
  • ŽURMAN, Oldřich. Kronika Mistrovství světa ve fotbale 1930-2006. Praha: Olympia, 1972. S. 384+92 příloh. 
  • FELT, Karel. Hoši, děkujeme! S Brücknerem na EURO. Praha: Ottovo nakladatelství, 2003. ISBN 80-7181-976-X. S. 149. 
  • FELT, Karel. Už jsme Tam! S Brücknerem na MS 2006. Praha: Ottovo nakladatelství, 2005. ISBN 80-7360-437-X. S. 95. 
  • JELÍNEK, Radovan; TOMEŠ, Jiří. První fotbalový atlas světa. Praha: Infokart, 2002. ISBN 80-902832-0-9. S. 199. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  Fotbalové reprezentace – UEFA (Evropa, 55 členů)  
Zaniklé reprezentace: Československo • Jugoslávie • NDR • Sársko • Sovětský svaz • Srbsko a Černá Hora
Nečlenské reprezentace: Baskicko • Bretaňsko • Katalánsko • Korsika • Galicie • Grónsko • Monako • Severní Kypr • Vatikán
Seznam zápasů české fotbalové reprezentace
1994 • 1995 • 1996 • 1997 • 1998 • 1999 • 2000 • 2001 • 2002 • 2003 • 2004 • 2005 • 2006 • 2007 • 2008 • 2009 • 2010 • 2011 • 2012 • 2013 • 2014 • 2015 • 2016 • 2017 • 2018 • 2019 • 2020 • 2021 • 2022 • 2023 • 2024
Zápasy české fotbalové reprezentace
Zápasy československé fotbalové reprezentace
Mezistátní utkání české fotbalové reprezentace
Seznam českých fotbalových reprezentantů
Seznam trenérů české fotbalové reprezentace
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Wikipedista:Jenis/Pískoviště_4&oldid=16613725“