Dianne Wiestová
Dianne Wiestová | |
---|---|
Wiest v roce 2009 | |
Narození | 28. března 1948 (76 let) Kansas City |
Alma mater | Marylandská univerzita Nurnberg American High School |
Povolání | charakterní herečka, divadelní herečka, filmová herečka a televizní herečka |
Ocenění | Theatre World Award (1980) Oscar za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (1986) Oscar za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (1994) Zlatý glóbus za nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli (1995) Primetime Emmy Award for Outstanding Guest Actress in a Drama Series (1997) … více na Wikidatech |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dianne Wiestová (* 28. březen 1948, Kansas City, Missouri, USA) je americká herečka, která se po divadelních úspěších na Broadwayi stala i uznávanou filmovou a televizní herečkou.
Životopis
Otec, Bernard John Wiest, byl psychiatrický sociální pracovník americké armády, matka Anne Stewart byla zdravotní sestra ze skotské obce Auchtermuchty.[1] Seznámili se během druhé světové války v Alžírsku.[1] Po skončení války se rodiče vrátili do USA. Má dva mladší bratry, Grega a Dona.
Kvůli otcově práci se rodina často stěhovala, základní vzdělání ukončila v Norimberku. Původně chtěla být baletkou, ale nakonec vyhrálo divadlo. Už na škole si učitel všiml její talent a začala hrát ve školním divadle.[1][2]
Po návratu do USA se zapsala na University of Maryland, kde promovala v roce 1969 v oboru Arts and Sciences.[3] Následně se stala členkou American Shakespeare Company se kterou absolvovala turné v USA i zahraničí.
Svůj soukromý život si hlídá a hodně se o něm neví. Několik let žila s agentem Samem Cohn.[4] Má dvě osvojené dcery, Emily (* 1987) a Lily (* 1991).[5]. Žije s nimi v New Yorku v Upper West Side.[2]
Kariéra
Divadlo
Dianne Wiestová debutovala v divadle koncem 60-tých let ve hře Ashes, produkci American Shakespeare Company na Shakespeare Festival v New Yorku.[6] Postava Heddy Gabler v Ibsenově stejnojmenné hře v Long Wharf Theatre v New Haven byla její první hlavní úlohou.
Na Broadwayi debutovala v roce 1971 ve hře Solitaire / Double Solitaire od Roberta Andersons.[7] Následně dostala smlouvu v regionálním divadle "Arena Stage" ve Washingtonu.[8] Během čtyř let kromě jiných hrála v Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové?, Wilderová Our Town, Gorkého Na dně či Shawové hře Heartbreak House.[9] Se společností absolvovala turné v SSSR.[5]
Průlomovou v její divadelní kariéře byla hra The Art of Dinning v roce 1980. Za svůj výkon získala tři ceny: Obie Award, Theatre World Award a Clarence Derwent Awards.[10][11][12][13] Dalším úspěchem byla hlavní ženská role po boku Johna Lithgow ve hře Beyond Therapy od Christophera Duranga v roce 1982, která byla v roce 1987 zfilmována s Julie Hagerty a Jeff Goldblum. Za herecké výkony v nebroadwayskej produkci serenading Louie a Other Places získala v roce 1984 další Obie Award.[14]
Přestože hru After the Fall, kterou napsal Arthur Miller pro svou manželku Marilyn Monroe, předtím nečetla, vyhrála v roce 1984 casting na postavu Maggie. Její výkon po boku Franka Langellu nadšeně přijali diváci i kritika.[15]
Ve své kariéře hrála různé charaktery. Ztvárnila různé klasické úkoly jako Desdemona po boku Jamese Earla Jonese jako Othella či Hedda Gabler ve stejnojmenné hře Henrika Ibsena.[2][16]
V létě v roce 1993 hrála spolu s Frances Conroy a Liev Schreiber na Broadwayi ve hře In the Summer House. Její interpretaci dominantní Mrs. Eastman Cuevas divadelní kritik David Richards v New York Times popsal jako "odvážnou".[17]
V čtení hry Oscara Wildea Salome o životě biblické Salome ztvárnila Herodias. Její partnery byly Marisa Tomei jako Salome, Al Pacino jako Herodes Antipas a David Strathairn jako Jokannan v režii Estelle Parsons.[18]
V roce 2005 se představila jako Mimi v Memory House, hře o problémech a různých pohledech dvou generací na svět na příkladech matky a její dcery v teenagerském věku. Charles Isherwood v New York Times napsal, že její "srdečné, okouzlující hraní" dává hře o napjatých situacích mezi dvěma ženami zajímavý obsah. Herečka navíc získala sympatie publika pro citlivé podtóny příběhu. Nato neexistuje žádný recept.[19]
V úspěšné komedii Third od Wendy Wasserstein hrála v témže roce po boku Charlese Durning, Jasona Rittera a Gaby Hoffmanovy silnou, ale zranitelnou profesorku. & Lt; ref name "Wasserstein"> Šablona:Citace elektronického dokumentu& lt; / ref>[20]
V roce 2008 hrála v Čechovovy hře Racek a současně působila i jako herecká manažerka. V této funkci mimo jiné zajišťovala spolupráci s ruským režisérem Vjačeslavem Dolgačevom, uměleckým šéfem moskevského New Drama Theater.[21] Wiestová přivedla do týmu designéra SantoI Loquasto, protože znala a vážila si jeho práci scénografa a kostýmního výtvarníka ve více filmů Woody Allena.[22] Provedení hry bylo velmi úspěšné a kritici chválili Wiestovej "portrét nepřirozeně dívčí Arkadinovej.[23]
V zimní sezóně 2008/2009 slavila úspěch u publika s rolí ve hře All our Sons. Opět to byla hra od Arthura Millera, ve které hrála po boku Johna Lithgow a Patricka Wilsona.[24] Hra poutala pozornost tisku zejména kvůli účinkování Katie Holmes, ale kritik Tom O'Neil ve své recenzi jasně uvedl, že obě "broadwayské legendy" Wiestová a Lithgow dělají představení pozoruhodným.[25]
Film
Poté co se během 10 let etablovala jako divadelní herečka, debutovala v roce 1980 malou rolí ve filmu It 'My Turn po boku Michaela Douglase a Beverly Garland.[26] Následovaly další vedlejší úkoly, jako například v roce 1982 terapeutka hlavní postavy v podání Jill Clayburgh v Jsem Dancing as Fast as I Can. v roce 1984 byla matkou Lori Singer a manželkou svého divadelního kolegu Johna Lithgow v tanečním filmu Footloose režiséra Herberta Rosse, zda nejlepší přítelkyní Meryl Streep ve filmu Zamilovat se.
V roce 1985 si ji všiml Woody Allen a obsadil ji do malé role prostitutky ve svém filmu Purpurová růže z Káhiry. Její výkon přesvědčil režiséra a obsadil ji v roce 1986 do svého příštího projektu Hanna a její sestry.[26] Hrála neurotickou Holly, sestru Hannah (Mia Farrow), budoucí herečku a majitelku cateringové společnosti, která stále naráží na nesprávných mužů. Nakonec si vezme neplodného manžela své sestry (Woody Allen), načež, nevěda o manželově neplodnosti, otěhotní (není jasné s kým). Allen dokázal zkušenou divadelní herečku přivést k stejně brilantnímu výkonu jako na divadelních prknech. Za svůj výkon získala Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli.
V roce 1987 spolupracovala s Allenem ještě dvakrát. V autobiografické komedii Zlaté časy rozhlasu ztělesnila tetu mladého hrdiny, Allenovy Alter ego Joe Needleman (Seth Green). V dramatu Září ztvárnila osamělou domácí paní a matku, která má na víkendu v prázdninovém domě své přítelkyně Lane (Mia Farrow) aféru se spisovatelem Petrem (Sam Waterston), který je zamilovaný do Lane.[1] Skutečnost, že Woody Allen oba filmy inscenoval jako divadelní hru, bylo hereckým výkonem jeho novým "členem rodiny", jak říká režisér svým kmenovým hercem, velmi na prospěch.
V následujících letech hrála postavy matek v mnoha komediích.[27] V Bright Lights, Big City hrála v vzpomínkách Michaela J. Foxe jeho matku trpící rakovinou. V kriminální komedii Susan Seidelman Cookie hrála matku Emily Lloyd a milenku kmotra Dominica Capisco (Peter Falk). Její ztvárnění exaltovaný mafiánské nevěsty a současně pečlivé matky, která chce svou dceru držet daleko od mafie, zhodnotil Roger Ebert jako "velmi originální". [28]
V režii Rona Howarda ztělesnila ve filmu Parenthood po boku Steve Martina samoživitelky Helen Buckmann, která má plné ruce práce se svou pubertální dcerou Julie (Martha Plimptonová) a synem Garry (Joaquin Phoenix) náchylným k násilí. Dianne Wiestovú za její "realistické zobrazení" chválili kritici a byla nominována na Oscara a Zlatá glóbus.[29]
V režii Tima Burtona hrála v roce 1990 ve fantasy tragikomedii Střihoruký Edward predajkyňu kosmetiky Peg, která na poradním turné najde umělého člověka Edwarda (Johnny Depp) ve starém zámku a vezme si ho domů. Její pokus integrovat muže s nůžkami místo prstů na rukou do společnosti malého města však skončí neúspěšně a Peg musí uznat, osamělý život na zámku je pro něj lepší.
V režijním debutu herečky Jodie Foster Človíček Tate v roce 1991 vědkyni Jane Grierson, která se pokusí malého génia Freda Tate využít ve své show. Narazí však na odpor jeho matky Dede, což způsobí protahování se o chlapce mezi oběma ženami.
Šest let po poslední spolupráci napsal Woody Allen své kmenové herečce roli na tělo. Postava Helen Sinclair v komedii Výstřely na Broadwayi z roku 1994 odehrávající se v 20-tých letech 20. století ničím nepřipomíná "milé matky" a částečně "nasládlé" ženské charaktery předešlých let. Wiestová sama označila Allena jako "režiséra, který jí umí nejlépe vybrat netypické úkoly, a také nést riziko s tím".
Pro postavu alternujícím divadelní divy použila hluboký hlas, který dosud využívala jen v divadle, aby vyjádřila její nadměrnou spotřebu alkoholu a cigaret.[2] Za ztvárnění často nadávajúc herečky, která má aféru s mladým režisérem Davidem Shayneom (John Cusack), získala v roce 1995 svého druhého Oscara za vedlejší postavu i další ceny. Tímto pátým společným filmem s Woody Allenem se stala jeho třetí nejobsazovanější herečkou, po Mia Farrow a Diane Keaton.
Svůj komediální talent znovu potvrdila jako senátorská manželka Louise Keeley ve filmu Ptačí klec z roku 1996. V remaku francouzského originálu La Cage aux Folles z roku 1978 v režii Mike Nicholse pro americký trh byly jejími partnery Robin Williams, Gene Hackman a Nathan laně. Za další postavu matky ji kromě jiných chválil James Berardinelli a získala několik cen.[30] Ve stejném roce hrála po boku Whoopi Goldberg v režii Donalda Petrie ve filmu Společnice sekretářku, která umí mnohem více než jen ťukat na stroji. Spolu se svou šéfkou dobude dominantní mužský svět financí a burzy v New Yorku. Filmový kritik Peter Stack byl její výkon velmi okouzlen.[31]
Herec a režisér Griffin Dunne ji v roce 1998 obsadil do filmu Magická posedlost podle románu Practical Magic od Alice Hoffman po boku Sandry Bullockové, Nicole Kidmanové a Stockard Channing. Čtyři Herck ztělesnili spolu s mladou herečkou Evan Rachel Woodová a Alexandra Artrip tři generace zatracené rodiny čarodějnic.[32] O dva roky později hrála znovu čarodějnici, špatnou královnu, v 5-dílné televizní fantasy Desáté království na motivy různých pohádek bratří Grimmů přenesených do současnosti.
V roce 2000 se znovu setkala před kamerou se Samem Waterston jako státní zástupkyně Nora Lewin v seriálu Zákon a pořádek a byla spolu s kolegy dvakrát nominována naScreen Actors Guild Award.
V rodinné dramatu I am Sam v roce 2001 byly její hereckými partnery Sean Penn, Michelle Pfeifferová a Dakota Fanning. Ztvárnila agorafobií trpící sousedku Annie Cassell duševně postiženého Sama, který bojuje o získání dcery do své péče. Stejně jako jiné postavy musí i Annie Cassell překonat svůj strach kvůli svědectví v soudní síni.[33]
Následně hrála v nezávislých filmech Not Afraid, Not Afraid, ve francouzské produkci Merci Docteur Rey s Jane Birkinovou a Bulle Ogierovou av A Guide to Recognizing Your Saints. Poslední film byl natočen podle autobiografického románu Dito Montiela a byl prezentován na několika filmových festivalech. Na Sundance Film Festival zídky herecký soubor, mezi jinými Robert Downey Jr., Chazz Palminteri a Rosario Dawsonová, cenu kritiky Special Jury Prize
V Dedication, réžijmom debutu herce Justin Theroux hrála po boku Tom Wilkinson a Mandy Moore malou vedlejší roli. V komedii Tři v jedné posteli ztělesnila matku dvou bratrů (Steve Carell a Dane Cook), která chce pro svého ovdovělého syna Dana jen to nejlepší a chce ho znovu oženit. Kritici ohodnotili její výkon příznivě a jako "solidní".[34]
V roce 2008 hrál v Synecdoche, New York po boku oscarového Philip Seymour Hoffman a Samantha Morton. Tragikomedie od Charlie Kaufmana byla poprvé uvedena na Festival de Cannes a byla ve hře o Zlatou palmu. V letech 2008 a 2009 účinkovala seriálu In Treatment jako terapeutka Gina Toll psychoterapeuta Paula (Gabriel Byrne). Za tuto roli získala Emmy[25] a byla nominována na televizní Zlatý glóbus za vedlejší roli.
V britské produkci Rage ztvárnila obchodní ředitelku a bývalou majitelku módního domu, kterou v podobě 13 dalších charakterů z firmy během sedmi dnů natáčí mladý blogger Michelangelo. Neobvyklé dílo Sally Potter mělo premiéru na Berlinale v roce 2009. & lt; ref name "Berlinale">Šablona:Citace elektronického dokumentu& lt; / ref>
V roce 2010 se ve filmu Rabbit Hole opět setkala s Nicole Kidman. V komedii Lawrence Kasdana z roku 2012 Darling Companion byly jejími partnery Kevin Kline a Diane Keaton.
Filmografie (výběr)
- 1980: It’s my Turn
- 1982: Independence Day
- 1982: I’m Dancing as Fast as I Can
- 1984: Footloose
- 1984: Zaľúbiť sa (Falling in Love)
- 1985: Purpurová ruža z Káhiry (The Purple Rose of Cairo)
- 1986: Hana a jej sestry (Hannah and her Sisters)
- 1987: Zlaté časy rozhlasu (Radio Days)
- 1987: The Lost Boys
- 1987: September
- 1988: Bright Lights, Big City
- 1988: Cookie
- 1989: Parenthood
- 1990: Nožnicovoruký Edward (Edward Scissorhands)
- 1991: Človiečik Tate (Little Man Tate)
- 1994: Policajti a zlodeji (Cops and Robberson)
- 1994: Výstrely na Broadwayi (Bullets over Broadway)
- 1994: Lovec talentov (The Scout)
- 1996: Vtáčia klietka (The Birdcage)
- 1996: Spoločníčka (The Associate)
- 1998: Zaklínač koní (The Horse Whisperer)
- 1998: Magická posadnutosť (Practical Magic)
- 2000: Desiate kráľovstvo (The 10th Kingdom), TVS
- 2000-2001: Zákon a poriadok (Law & Order), TVS
- 2001: I am Sam
- 2001: Not Afraid, Not Afraid
- 2001 - 2002: Zákon a poriadok: Špeciálna jednotka (Law & Order: Special Victims Unit)
- 2002: Merci Docteur Rey
- 2004:Category 6: Day of Destruction
- 2004: The Blackwater Lightship
- 2006: A Guide to Recognizing Your Saints
- 2007: Dedication
- 2007: Traja v jednej posteli (Dan in Real Life)
- 2008: Letecká katastrofa (Passengers)
- 2008: Synecdoche, New York
- 2008 - 2009: In Treatment, TVS
- 2009: Rage
- 2010: Rabbit Hole
- 2011: The Big Year
- 2012: Neobyčajný život Timothyho Greena (The Odd Life of Timothy Green)
- 2012: The Corrections (TV)
- 2012: Darling Companion
- 2014: The Humbling
- 2015: Life in Pieces, TVS
- 2015: Sisters
Literatura
- Janet Sonenberg. The actor speaks: twenty-four actors talk about process and technique. [s.l.]: [s.n.], 1996. ISBN 0517883880.
- Rosemarie Tichler, Barry Jay Kaplan. Actors at Work. [s.l.]: [s.n.], 2007. ISBN 0865479550.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Dianne Wiestová na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ a b c d Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ a b Biography. tcm.com, accessed October 30, 2010
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Dianne Wiest Biography. Yahoo! Movies.
- ↑ Dianne Wiest biography. Film Reference.com.
- ↑ The Art of Dining listing, Internet Off-Broadway Database. Internet Off-Broadway Database, accessed October 30, 2010
- ↑ Wiest Obie Awards. villagevoice.com, accessed October 30, 2010
- ↑ Theatre World Awards History. theatreworldawards.org, accessed October 30, 2010
- ↑ Derwent Awards. actorsequity.org, accessed October 30, 2010
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citácia elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ a b Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ a b Berndt Schulz. Woody Allen Lexikon. [s.l.]: [s.n.], 2000. ISBN 3896022768.
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Šablona:Citácia elektronického dokumentu
- ↑ Roger Ebert. [s.l.]: [s.n.], 1989.
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu
- ↑ Peter Stack. [s.l.]: [s.n.], 1997.
- ↑ Warner Bros. Film GmbH. Zauberhafte Schwestern. [s.l.]: [s.n.], 1998.
- ↑ Warner Bros. Film GmbH. Ich bin Sam. [s.l.]: [s.n.], 2002.
- ↑ Šablona:Citace elektronického dokumentu