Přeskočit na obsah

Jun Po-son

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jun Po-son
2. Prezident Jižní Koreje
Ve funkci:
13. srpna 1960 – 22. března 1962
PředchůdceI Sung-man
NástupcePak Čong-hui

Narození26. srpna 1897
Asan, Korejské království
Úmrtí18. července 1990
Soul, Jižní Korea
Příčina úmrtídiabetes mellitus
ChoťMin (?–1937)
Gong Deok-gwi (1948–1990)
RodičeJun Čchi-so
DětiJun Wan-ku
Jun Wan-hui
Jun Sang-ku
Jun Tong-ku
PříbuzníJun Won-son a Jun Tchek-son (sourozenci)
Jun Jong-ljol (děd)
Jun Čchi-o (strýc z otcovy strany)
Jun Čchi-song (strýc z otcovy strany)
Jun Čchi-pjong (strýc z otcovy strany)
Jun Čchi-mjong (strýc z otcovy strany)
Jun Čchi-jong (strýc z otcovy strany)
Jun Čchi-ho (strýc z druhého kolene)
Jun Čchi-wang (strýc z druhého kolene)
Jun Čchi-čchang (strýc z druhého kolene)
Jun Il-son (bratranec z otcovy strany a bratranec)
Jun Mjong-son (bratranec z otcovy strany a bratranec)
Jun In-ku (bratrancův syn)
Alma materUniverzita v Edinburghu
Profesepolitik a novinář
Náboženstvípresbyteriánství
CommonsYun Bo-seon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jun Po-son (korejsky 윤보선, hančča 尹潽善; 26. srpna 1897, Asan18. července 1990, Soul) byl jihokorejský politik. V letech 19601962 byl prezidentem Jižní Koreje. V letech 19491950 byl ministr obchodu a průmyslu. Zastával též funkce starosty Soulu či prezidenta jihokorejského Červeného kříže.

Zpočátku stál na straně poválečného autoritářského prezidenta I Sung-mana, který ho jmenoval do vlády i do pozice starosty Soulu. Postupně však Jon stále více kritizoval nedemokratické praktiky a dostával se do opozice. Když byl I Sung-man roku 1960 přinucen rezignovat po velkých studentských bouřích, byl Jon Po-son zvolen prezidentem, jako figura, která symbolizovala demokratizační snahy, a která může v zemi zavést skutečný parlamentní systém. Jon se o to skutečně pokoušel, ale čelil stále většímu chaosu v zemi. Nedařilo se mu ani poskládat skutečně funkční kabinet. Roku 1961 proto provedl generál Pak Čong-hui vojenský převrat a převzal moc v zemi. Jon zůstal nějaký čas ve funkci a pokoušel se s Pakem spolupracovat, ale nakonec pochopil, že Pak míří k diktatuře a roku 1962 rezignoval. Byl poté jedním z hlavních kritiků dlouhé Pakovy vlády.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]